Život nepodvedeš

Život má sloní paměť a vše Vám jednou vrátí. I to zlé, i to dobré.

Lidské osudy a cesty jsou nevyzpytatelné a lidé si své příběhy, osudy a historky mezi sebou, sdělují už odedávna.
Jeden takový jsem si díky shodě okolností vyslechla nedávno i já.Znali se od dětství.
Ona, jedenáctiletá, on, batolátko v kočárku od ovdovělého souseda.
A v ní se probudily první mateřské pudy, když jej vozila, hlídala, poprvé přebalovala namísto panenky.

Čas šel dál a ona viděla jeho první krůčky, pády, slyšela jeho první slůvka.
Ze školky do školy, ze školy do učení a pořád to byli nerozluční kamarádi ze sousedství.

Po učení přišla branná povinnost a zde se jejich cesty rozešly.
Každý šel dál tou svou, každý prožil své první lásky, zklamání, manželství a nakonec i rozvod, aby se po několika desítkách let opět sešli.

Ona, těžce nemocná, nemohoucí vozíčkářka, po nemoci bezmocná, jak batolátko, on, muž v nejlepších letech. Starý kamarád ze sousedství.

Těmi cestami, kterými s ním kdysi před lety brouzdala s kočárkem, jí teď ve vozíčku vozí, možná na oplátku, on. Dnes je pro ni tou starostlivou maminkou, která jí trpělivě znovu učí to, co kdysi ona učila jeho…

Život má sloní paměť a vše Vám jednou vrátí. I to zlé, i to dobré.