Ženská za volantem

… a o srandu je postaráno.

Od útlých let jsem vychováván v rovnoprávnosti mezi pohlavími, možná je to dané tím, že mě vychovávaly v podstatě tři ženy: maminka, babička a o sedm let starší sestra, ale ani tatínek nezůstával pozadu a občas mě nechal v kuchyni vařit, namísto, aby mě tahal do garáže za chlapskou prací.Tahle všechna harmonie šla ale stranou jen, co jsme se poskládali všichni do auta a vyrazili na cesty. Svět se začal dělit na muže řidiče a ženy řidičky a tak jsem už od mala poslouchal hlášky typu to je ale vůl, no vidíš to, jak řídí, počkej, no jo, ona je to ženská!
A bylo úplně jedno v jaké, že to uskupení tvořila osádka vozu, mamka komentovala dění na silnicích úplně stejně.

V současné chvíli dělím řidiče jen na dobré a na špatné, je mi jedno, zda-li je to muž, či žena, ale všiml jsem si jiné věci.
Vyprávějí-li ženy o svých zážitcích za volantem, zasměji se u toho, na rozdíl od těch chlapských, většinou jen čistě adrenalinových historek daleko víc.
A jedno takové vyprávění za všechny.

Kamarádka, v té době čerstvá absolventka autoškoly, po cestě ze čtvrtého patra bez výtahu již dostatečně znervóznělá od neustálých pouček a připomínek na minulé řidičské chyby od svého přítele usedla v potemnělém zimním večeru do auta a už, už se rozjížděla, když v tom ji zparalyzoval řev:
„To si ze mě děláš legraci! Snad si taky rozsvítíš, ne ?!?“
Rozsvítila.
Osvětlení uvnitř auta.

Přeji Vám pohodové a tolerantní cestování.