aneb Nedělní tanec svatého Víta.
Topinkovač jsme si pořídili, ani si vlastně nepamatuji kdy, jak je tomu dlouho a jako ke všemu, co používám po dlouhý čas, jsem si vytvořil vztah.
Nevyměnil bych ho za nic!
Vím o něm úplně všechno…Na dvojku mi chleba jen ohřeje, udělá křupavou krustu a vnitřek nechá vláčný. Trojka chleba nechá měkkým, avšak křupavým, na čtyřku už se začíná chleba po ohřátí podobat topince, ale tu pravou topinku, která vydrží nános česneku bez vážnějšího porušení, dosáhnete až na čtvrtý stupeň. Pátý stupeň vám udělá topinku i z tlustého chleba a šestý je pro sebevrahy, mně osobně tedy vždycky akorát tak rozčílí, protože chleba prostě sprostě spálí…
Nedělní ráno a topinkovač k sobě patří stejně jako Jů a Hele ke Studiu kamarád. Miluji je a Božka je nesnáší, div, že v neděli nesnídáme odděleně, nicméně přípravný rituál sleduje vždy bedlivě a přeje mi určitě to nejhorší a někdo nahoře ji má jistě rád…
Nastavil jsem čtyřku, chleba zasunul, posadil se ke kávě a provinile se pousmál na Boženku, když v tom v topinkovači trochu zajiskřilo, letmým přískokem jsem se přesunul k příteli v nouzi a nahlédl do něj z bezprostřední blízkosti, kde jsem uviděl škvařící se chleba, který topinkovač okamžitě z bezpečnostních důvodů katapultoval ven a pak už to šlo rychle…
Instinktivně jsem hlavou cukl výš. Můj pohyb ovšem zastavila skříň a já tak v prostorové nouzi topinku odpinkl směrem k plotně. Velký oblouček směřující do kastrolu s polévkou jsem přesměroval opětovným pinknutím na druhý konec kuchyně a to jsem opakoval ještě párkrát, dokud se mi nepodařilo topinku konečně chytit, spálit se a odhodit ji do kafe…
Po 15 vteřinách byl definitivní konec a já se s boulí na zátylku jak po boji zoufale sbíral ze země a uprostřed kuchyně, která vypadala ještě o něco hůř než já, se mi smíchy dusila má žena do nepohody…