I velikonoční pondělí se těšilo na krásný, romantický a nejen romantický večer, natož pak Bořek . . .
Choval jsem se celý den slušně, ohleduplně, včetně něžného vyšupání a hýřil jsem dvojsmyslnými řečmi, pochvalami a lichotkami, jak jen jsem dovedl a na Božence jsem se samolibým uspokojením pozoroval tu správnou odezvu.Celý den se mi tak i přes několik kolednických návštěv nesnesitelně táhl k tolik očekávanému večeru, kdy už konečně budeme sami.
Jenom my dva.
A já už se tak těšííím !
Přežil jsem i návštevu rodičů, které jsem vlastnoručně obsluhoval včetně pohoštění, to proto, aby byla Boženka čerstvá a odpočatá až odejdou . . .
„Nemo! Nemo! Hledá se Nemo. Podívej, co nám dávají!“ halekala na mě rozzářená Boženka jen, co se za návštěvou zaklaply dveře.
A já se trpělivě spolu s ní díval a smál se a nakonec i slzu uronil po šťastném konci. Boženka se šla osprchovat a já si začínal promítat v mysli věci budoucí, ale sladké snění mi stále něco rušilo a já začínal být stále více nervózní, zvláště, co jsem si vzpomněl na žraloka Brůůůse . . .
Ježiši, já už vím!
Dávají Posledního skauta s Brucem Willisem a toho Božka žere a tak jsem ji po další dvě hodiny zas a znovu zavíral pusenku a utíral sliny a nakonec, když už spinkala, jsem ji i s blaženým úsměvem přikryl.
Nikdy se nechci dozvědět, copak se ji tu noc zdálo!
Inu, zítra je taky den!
… ale pro jistotu střihnu anténní kabel 🙂