Kosa, zastaralý to nástroj žencův. Kde jsou ty časy, kdy se naši dědové obratně oháněli tímto nástrojem a pravidelné zvuky podtínající trávy přerušovalo jen plivání na brousek a dlouhé tahy broušení.
Dnes se kose říká křovinořez,tento moderní výdobytek,bohužel neminul ani mého otce.
„ Přece nejsem žádný malý blbec, abych s tím neuměl posekat zahradu!! “
Odvahu k této definici dodal otci zřejmě i prodejce,který už začínal být z jeho otázek značně nervózní.
„ Pane,tohle poseče všechno do síle palce!“ Rozhodnuto.Kupuje se.
Dnešní odpoledne bylo to nejvhodnější na odzkoušení jeho nového pomocníka v praxi.Zarostlá zahrada,krásné počasí,plný kanystr.S chutí do toho,půl je hotovo.
S každým zápřehem a padající trávou opadávala i má obava,že si asi jen zakousl velké sousto. Šlo mu to krásně od ruky.
Ale jen do chvíle než se prosekal k plotu.
V jednom zápřehu se mu podařilo dostat nožem mezi oka plotu a co se semlelo se nedá popsat. Zajiskřilo se kolem,táta sebou zasmýkal zleva doprava,křovinák řval jako kráva,nejbližší dva sloupky se začali ohýbat,pletivo začalo povolovat a namotávat se na nože,slabší kousky začaly lítat kolem spolu s drny trávy, které táta vyorával ve snaze zvládnout splašený stroj.Skřípot provázel tátův křik.
„ZASTÁV TO,VYPNI TO,DĚLEJ NĚCO!!!“
Jenže jak, že?
Najednou se ozvala pekelná rána z motoru se zakouřilo,kroviňák naposledy škytl a zdechnul. Táta se vymotal z trávy,pletiva a popruhů,praštil s ochranným štítem o strom a bylo dosečeno.
Křovinořez je kaput,byla na něj záruka dva roky,nevydržel ani dva dny…můj táta není žádný malý blbec.