Šlechtic, nebo hajzl?
Jako každý rok v čase předvánočním, tak i letos moji milovanou maminku přepadá šílená panika, že právě letošní Vánoce by mohly býti mými posledními, jako veliké, ale jediné dítě si je právem musím užívat plnými doušky.
Letos mi Mikuláš OPĚT přinesl nádherný stromeček a jako každý rok OPĚT neústupně trval na tom, že se bude OPĚT zdobit hned.Jako natěšení blbci tedy šestého prosince zdobíme stromeček, ať si ostatní říkají, co jen chtějí.
Pro maminku je to práce na celý den.
Musí to být dokonalé.
Nikde ani místečko volné, všechno sladěné do posledního detailu.
Jedním slovem: Nádhera!
Sedím s hubou dokořán a nemůžu se toho pohledu nabažit. Hřeje mě i ten pocit, že tohle všechno mám o celých 18 dní dříve, než všechny ostatní děti.
…ale letos máme taky psa.
Sir Charlie.
Půlroční yorkšír s modrou krví, zkrátka chundelatý smeták s neomezenými pravomocemi. I jemu se stromeček líbil a troufám si z dění následujícího tvrdit, že daleko více než mně.
Já se totiž dostatečně pokochám pouhým oněmělým pohledem, ale vznešený Sir dává přednost osobnímu kontaktu…
Přesněji: Osobnímu kontaktu v séparé…
Na ten dnešní pohled do smrti nezapomenu!
Stromeček na zemi, slabší větvičky naporcované všude kolem.
Mezi tím se absolutně všude válel na kousíčky rozcupovaný staniol… Čokolády však nikde!
Z titěrných zbytků slámy by už nikdo nikdy nepoznal, že to ještě včera byly ozdoby na nádherném stromečku.
Jediné, co tu spoušť přežilo, byla památeční špice na stromeček, kterou má maminka od své maminky a ta zase od té své maminky.
Tu měl ovšem Sir akorát mezi zuby!
Když to matka zjistila, vyfrkla nozdry jako býk v aréně a domem se ozvalo robustní:
„Pustíš to ty HAJZLE!!!“
A nepustil.
Naopak, přikrčil se, zahrabal předníma běhama a vystartoval, jako Baz rakeťák pryč a máti rudá jako ruskej prapor těsně za ním.
Neměla šanci a inteligentní šlechtic dál lítal vesele po baráku jako neřízená střela s jadernou hlavicí v tlamě.
Najednou stáli proti sobě.
Pes s hlavou provokativně nakloněnou na bok.
„Čárlí, Čárlísku, pojď ke mně, pójď…“ neslo se zoufale chodbou oproti radostnému kníkání.
„Pojď, nananá, podívej ná…“
Napínavé ticho přerušilo slaboučké:
KŘUP
„Ty HAJZLE, já tě přerazím! Ty svině jedna, já tě zabijůůů… běsnící lamentování ovšem záhy vystřídalo už jen odevzdané:
„Táhni mně z očí, Sire…
Letos poprvé přepadla šílená panika i mě!
Pro našeho pejska to budou první Vánoce, ale začínám se na oplátku bát, aby nebyly pro mojí milovanou maminku těmi posledními…