Doufám, že jablko padlo v tomto případě daleko od stromu . . .
Plesová sezóna v plném proudu. Nevyhla se ani nám. Přesněji mým rodičům. Pozvánka od přátel přišla letos hodně dopředu.Přípravami se doma žilo celý týden. Tátův oblek prolítl čistírnou, mamčina róba se upravovala přesně na povánoční přibraná kila. Kadeřnice si dala záležet na účesu i na účtu.Páteční odpoledne se neslo harmonickým duchem vychystávání se na společenskou událost. Taťka dvě hodiny naložený ve vaně, máti před zrcadlem zdokonalujíc již dokonalé.
Konečně nastala vrcholná fáze, poslední úpravy brože, srovnání vázanky troška parfému …
„Vypadáte nádherně, sluší Vám to…. jsem na Vás pyšná!“ hrdě jsem vyprovázela rodiče ze dveří.
Spokojeně, ale trochu i vyčerpaně z toho shonu jsem se rozvalila na gauč a probírala si seznam filmů, které mi budou dělat společnost na příštích několik hodin .
Detektivka jako blázen, strachy jsem ani nedýchala, když v tom zarachotil klíček v zámku a rodičové byli zpátky.
„Ples je až za týden!“ halekali už od dveří.
„My jsme se spletli.“
Nevěřila jsem vlastním uším ani očím.Mě trefí šlak. To je snad moje prokletí. Ono nestačí, že si Bořek permanentně plete datumy a hodiny zkoušek, jezdí na ty které už byly nebo není na těch které jsou.
Teď začnou ještě i rodičové.
P.S
Bořečku je Ti doufám jasné že v tomhle případě pro Tebe tchán s tchánkou nejsou dobrým příkladem ani žádnou polehčující okolností a už vůbec ne žádným pádným argumentem, kterým by jsi mohl kdykoliv v budoucnu operovat!!!!!