Panebože, co já musím všechno zkusit než se stanu svatou…
Můj drahý Mopíku,
jsem neskonale šťastná, že se Ti pomaličku začínají vybavovat všechny příčiny našeho zásadního problému,ať už se tvé destruktivní proudy ubírají kterýmkoliv směrem, hlavní pořád zůstává, propracovat se k jádru věci……když Ti po příchodu z hospůdky podávám Tvůj celaskonový megacloumák, bývá to zpravidla hodina desátá,ale dopolední a to přesto, že Tobě se již před očima stmívá, Ty se totiž domů vracíš zásadně za světla.
…když jezdím k poštovní schránce před dům, zpravidla Ti vyjíždím, už jsme nesčetněkrát měnily dveře jak u auta tak u garáže. Zde Ty ovšem usedáš na zadní sedadlo a okamžitě usínáš. Chápu, že Ti celé následující dění v limbu připomíná jízdu MHD, nebo výběr schránky. Má to i své výhody. Chrápeš a slintáš jako bernardýn a já ušetřím za placené parkoviště
…za to, že Ti Tvůj vypelichaný kocour ještě žije, by jsi mi mohl jedině poděkovat, jen ty máš představu, že bude živ z těch bílých myšek,které jsi viděl v prvním stadiu Tvého alkoholismu
…pokud máš pocit,že jsi zkoumán všelijakými vědeckými pracovníky proto, abys jednoho dne zachránil lidstvo je to jen a jen dobře,pan doktor Chocholoušek z Tebe má radost a označuje tento posun od bílých myšek k záchraně lidstva jako krok správným směrem
Děkuji tímto všem a především panu doktoru Chocholouškovi za neutuchající podporu, která mě stále dodává síly přežívat a přetrpět soužití s takovou anomálií jakou jsi Ty,můj Bořečku.
P.S Taky Tě mám trochu ráda!