I Boženka má své dny, je jich málo, ale o to jsou mocnější…
Trápení, trápení, jenom samé trápení se mnou máš a beztak na mě každé kostrbaté ráno čeká vývar a hřejivý úsměv skrytý za troškou těch škodolibých poznámek.
Všechno si to jistě zasloužím, zvláště pak ten vývar, ale tím, cos mi přichystala na sobotní večer, tím jsi mě opravdu zaskočila…
„Přijede návštěva!“ halekala na mě hned, co jsem se definitivně probral a už mě strkala do koupelny.
„Osprchovat. STUDENOU! Oholit, vymydlit, navonět, ať se zase nemusím vymlouvat, že nám smrdí odpady!“ dobírala si mě nekompromisně.
Kolem čtvrté hodiny odpolední už jsem stál nažehlený tak, že se i Boženka oblizovala a vyhlížel jsem návštěvu, když v tom se ozvalo zoufalé:
„Ježiši, Tys nic včera nenakoupil!“
„…ale nakoupil…“ pomyslel jsem si pro sebe a popřemýšlel, jestli neodhlásíme popelnici, když mám tu Boženku.
„Musíš jet nakoupit, nemám tu nic!“
A já jel…
Předvánoční město mě přivítalo zacpanými obchody, ulicemi, křižovatkami a z běžného hodinového nákupu se stal nákup bez mála čtyřhodinový a domů jsem dorazil pozdě.
„´ž sou prč!“ znělo stručné přivítání.
„To mě mrzí, copaks jim nabídla?“ zeptal jsem se na usmířenou.
„Ňc, za to voni mi dali okoštovat…“ následovala opravdu, ale opravdu významná pauza “… slivovicééé, hehehééé.“ a to bylo to poslední srozumitelné, o čem jsme si spolu popovídali…
Inu Boženko, lamentuješ, brojíš, kleješ, pak se na to v klidu zpiješ!
Jdu ohřát vývar a jen doufám, že nám zítra nebudou smrdět odpady.
😀 😀 😀 😀 😀 😀 :neaneane: :neaneane: