Jsou v životě nabídky ne které se prostě neříká …ne !!!Jednu takovou dostal můj otec. Mírně jetý krásný dvoulitr značky NISSAN, který říkal pane jeho kolegovi v práci.
Přesně minulý týden v pátek, ho výhodně nabídl tátovi. Po chvilce váhání kývl.A šlo to všechno ráz na ráz.
Kolega sepsal kupní smlouvu,vyřídil odhlášení ,udělat evidenčku i technickou a v poledne už měl táta klíče na stole.„ Mamka bude koukat!“ Plácal po rameni s blaženým úsměvem sám sebe.Opravdu koukala,obzvláště když před sebou měli společný víkend u známých, kam byli pozvaní na kácení máje a následně i sebe domácí slivovicí.
„Pojedeme tím novým,viď že jo?“
Pronesla odhodlaně jako Schumacher před okruhem v Indianopolis.
„To asi Helenko nepůjde.“ Bere táta vítr z plachet. „Nemá to pojištění!!“
Začíná se to zvrtávat, nervozita stoupá,houstne vzduch, bouře na obzoru. „Nemá to pojištění a Ty jsi s tím dojel! Tak čím tedy pojedeme když pojištěný auto jsi nechal v práci??“
Máme přistupuje k radikálnímu řešení.
Volá se pojišťovák.
Ochotný mladík cítíc potencionálního klienta okamžitě vyráží na místo činu. Než vypili kávu máma svírala pyšně v ruce zelenou kartu.
Nic krom tátových uštěpačných poznámek jak je máma nedočkavá a panovačná, umíněná a tvrdohlavá na které mamka reflektovala ve stejném duchu, nebránilo tomu aby vyrazili na víkend pryč.Rozhádaní s dvouhodinovým zpožděním usedají do NISSANA a odjíždí.
Konečně klid.
Večer jdu zkontrolovat dům a zavřít okna a koukám na botníku leží složka a v ní …. Smlouva o pojištění, kupní smlouva, protokol z technické, velký techničák a mamčina vybojovaná zelená karta….