Vydařená dvojka

„Nikdy se nevrátí, pohádka mládí“ zpívá se v jedné písničce a mně nezbývá než dodat: Zaplaťpánbůh!

Třetí ročník střední školy, třídní výlet, Máchovo jezero, Staré Splavy a noční, „tajný“ výlet do baru…Z chatek jsme postupně odešli jako celá třída, ale během večera jsme se různě poztráceli a na úplný závěr jsem zůstal jen se spolužákem z lavice. Oba trochu více společensky unavení jsme trávili poslední volné chvíle výletu na místní diskotéce a já neustále poslouchal, jak je ONA úžasná, jak si s NÍ rozumí a to už mě z toho začínala bolet hlava, abych si odpočinul, neváhal jsem ani vteřinu a vhodil 5,-Kč do místního automatu, takového toho, kde ovládáte kleště a lovíte plyšáky, či jiné hračky.

A hned na první pokus byl jeden plyšák můj!

„Ježiši, ten by se JÍ líbil!“

O pár desítek pokusů později jsme byli o tři sta korun lehčí a stále neúspěšní. Dal jsem mu plyšáka svého a vyrazili jsme ve dvě v noci někam pro květiny, protože jenom plyšák je přeci málo.

Krásnou, voňavou zahrádku naštěstí skrýval plot podél cesty k chatkám a nebylo nic jednoduššího než ho v místě branky přelézt. Při pohledu na sotva se pohybujícího parťáka jsem vyšvihl efektní nůžky přes branku a zmizel v propadlišti dějin.

Záchrana přišla rychle, možná až příliš rychle.
Nezamčená branka se otevřela a kamarád se slovy:
„Kam jsi mi zmizel?“ udělal krok do neznáma a žuchl přímo na mě.

Ze zákopové jámy pro přípojku plynu jsme se po nekonečné chvilce oba zdárně vyhrabali, naškubali pár jistě krásných květin a spokojeně vyrazili cestou přes temný a ještě temnější les, kde jsme oba poztráceli nejen plyšáka a květiny, ale i spoustu dalších věcí a nakonec jsme byli rádi, že jsme se neztratili aspoň sami dva.

Ráno jsme se probudili špinaví od hlavy až k patě od bláta, smůly, jehličí a škoda zkoumat od čeho ještě a přemýšleli, zda-li nám to stálo za to

Dnes můžu zodpovědně říci, že nám to tenkrát za to stálo, protože ONI už jsou zase spolu.

Teď jen doufám, že už napořád. Nerad bych zase někde v noci sháněl květiny a kdo ví co ještě…