Jíst, či nejíst, nebo snad mýt, či rovnou dezinfikovat..?
Začalo to znenadání, ale o to intenzivněji.
„K obědu jsou ptáčci s knedlem a špenátém.“ halekala Boženka a já se orosil.
„Ty hele, holčenko, já špenát moc nejím…“
„Bože, Bořane, ty, takovej cimprlich, tak rovnou vysyp, co ještě nejíš, ať to máme z krku…“ Uchlácholen mírným tónem jsem kápl Božence božskou:
„Nejím jen kopr, ten nemůžu dokonce bez následků cítit ani na poli a pak je pár jídel, která raději přenechám ostatním, protože já si na nich nepošmáknu tak, jako oni, třeba právě špenát, nebo smaženici a …“ spustil jsem bez bázně, ale dál se nedostal, neboť jsem nepostřehl rychlou přeměnu Boženky v ochránkyni všech hladových a opatrovnici rozmanitosti všech jídel světa v jednom.„To si snad ze mě děláš legraci?!“ spustila Boženka s takovou razancí až mě poprskala.
„No kdo to kdy slyšel, abys slópal pivo, tak to jo, ale abys zdravě jedl, to nééé! Víš kolik je ve špenátu železa…“
Přemýšlel jsem, zda-li by bylo vhodné Boženku upozornit na původně špatně spočítaný vysoký obsah železa ve špenátu, ale usoudil jsem, že by to byl pokus o sebevraždu
„…Nevíš, viď! Vždyť ty ani nevíš, kolik lidi by mi ruce utrhalo za můj špenát…“
Opět jsem raději jen s hubou otevřenou mlčky myslel na to, že ho přeci klidně rád přenechám komukoliv, kdo bude chtít …
Zkrátka, nevím, jak dlouho to trvalo, ani jestli jsem na konci neomdlel, ale po těch letech se mi opět potvrdilo, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří…
Ona totiž ani ochránkyně všech hladových a opatrovnice rozmanitosti všech jídel světa v jednom není ze svého jednostranného pohledu bezúhonná. Stačí jen vybrat několik střípků z následujících let…
„Lásenko, oloupal jsem pomeranč, dáš si?“
„Blééé, fůůůj, takovej blivajz, jak ses toho mohl dotknout. Umýt ruce mazej, co umýt, vydezinfikovat!“
„Bublino moje, tebe ta rýma pěkně nafoukla, udělám ti čajík s medem a slivovicí, ano?“
„Blééé, fůůůj, to snad není možný, to mi chceš jako říct, že žereš to, co nějakej hmyz vysere? Umýt pusu, co umýt, vydezinfikovat!.
„Škrábě Tě v krku? Udělám ti topinky s česnekem, to ti zaručeně pomůže!“
„Blééé, fůůůj, topinky, jak jsi na to vůbec mohl pomyslet!? Vymej si hlavu od takových pomyšlení, co vymej… Vydezinfikuj!“
Mohl bych pokračovat opravdu dlouho…
Dloube rozinky odkudkoliv, stejně jako semínka z melounu, po pohledu na bůček dělá málem to samé, co já po přivonění ke kopru a v létě si nanuk nevezme i kdyby bylo padesát ve stínu a stejně tak si nežvejkne i kdybych na kolenou prosil a pusenku si jelením lojem taky nenamaže i kdyby rozpraskaná sebe víc byla…
A tak dále a tak dále a tak dále…
Důležité je nakonec ale jen jedno jediné…
Pokud se to prožene mnou, nakonec si dá cokoliv i bez té dezinfekce 🙂