aneb není všechno zlato co se třpytí ……
Když jsem psala článek o tátově výhodné koupi „bouráku“ pro mamku, netušila jsem, že moji ruku vede sám čert, kterému snad našeptával i samotný ďábel.
Co čert nechtěl, to se taky stalo.
Začalo to nevinně. Parkování, slabina (snad) každé ženské – obrubník – rána!!
Pneumatika na vyhození. Vzhledem k tomu, že byla stejně každá jiná proběhla výměna všech čtyř. První investice.
Za pár dní začal pohodovou jízdu doprovázet podivný zvuk. Podivný a čím dál víc podivnější. Z mamky se nám pomaličku stávala účastnice Rally Teamu.
Výfuk. Pošel stářím.Uhnil.Upadl. Druhá investice.
Další obrubník na sebe nenechal dlouho čekat.Tentokrát to odnesla mlhovka.Cink!!! Ve spoileru zůstala díra. Obvolávám vrakáče a sháním novou. Třetí investice.
Do třetice všeho dost?? Omyl
Nefunguje tachometr, neví se kolik se vlastně jede, dokonce ani kolik už se najelo, ukazatel benzínu – nejrozumnější to rafika ze všech, ukazuje zlatý střed. Zato ale pořád!! Čtvrtá investice už nebude!
„Dostala jsem starou vránu!!“ mamka zaujímá útočnou pozici.
„Vrána k vráně sedá,Ty jsi taky věčně u kadeřnice nebo kosmetičky.A nadávám snad, že jsi stará vrána? “ nerozvážně fauluje táta.
Ach jo, chudák táta zase bude nejmíň týden o studeným jídle i slově.
:neaneane: :neaneane: