Může mít vůbec jeden z tohohle radost?
To, že Boženka volí jinou stranu a fandí politikům, které nenechají mé vnitřnosti na pokoji už jenom při pohledu na ně, jsem zvládl celkem bez problémů.
Nepřesvědčuji ji o své pravdě.
Jenom se vždy upřímně divím.
Daleko milejší, než dosažení politické shody, by mi ovšem byl den, kdyby se Boženka uvolila aspoň vyzkoušet jakýkoliv jiný prohlížeč než Internet Explorer, se kterým se tu a tam jenom trápí.
A právě při jedné takové debatě, kdy jsem sypal jeden argument za druhým a vysvětloval, že Explorer je dobrý jen na to, aby stáhl nějaký komfortnější prohlížeč, se to stalo.
Boženka to nevydržela a vyrazila do protiútoku.
„Víš co, milej zlatej, ty taky nezačneš pít pito i kdybych nakrásno chtěla, tak mi do toho nekecej.“ chtěla Boženka ukončit špatně se vyvíjející rozhovor.
„…ale když to jinak nejde, tak si ho přeci v případě potřeby dám.“ držel jsem se své taktiky přesvědčit to moje štěstí, že Explorer není nejlepší prohlížeč na světě a vůbec jsem si nevšiml, že se schyluje k velkému milníku našeho vztahu.
Boženka se jen nadechla, jak vždy před posledním knokautem, ale pak o poznání pomaleji vydýchla a s odevzdaným „Jdu, nebo Tě zabiju hned ráno…“ opustila naše nepravidelné bojiště.
A to bylo vůbec poprvé, kdy odcházela pro nedostatek argumentů Boženka.
Měl jsem se asi cítit, jako vítěz, ale neodbytný pocit, že od zítra se u nás v domě bude vyskytovat jedině pito, protože to jinak nepůjde, mi ten vítězný pocit poněkud kalil.