A myslíte, že mě poslouchá?
O tom, že Boženka musí mít neustálý dozor, neboť je to žena moudrá, leč impulsivní a tak u ní není nouze o případy, kdy nejdříve koná a teprve pak přemýšlí, už dávno nemám pochyb.
Nemám ani pochyb, pokud už se tak stane a Boženka má hotovo a rozum zapojí až poté, má dostatečně mrštný jazyk na to, aby mě přesvědčila váhou svých argumentů, že to tak skutečně chtěla.
Zkrátka léta mi ukázala Boženku nacházet zpytovat svědomí zásadně o samotě a případné chyby, kterých nedělá moc, si může vyčítat opět jen ona sama.
Já ty chyby ani vidět nesmím.
Já ji musím jen hlídat…
Po návratu z práce seděla u počítače, čemuž jsem po pozdravení zpočátku nevěnoval pozornost a těšil se z klidu, který mi z toho pramení a kolem Boženky jen proplouval do koupelny, kuchyně a s novinami i na kanape, ale to už mi to nedalo a já ani ty noviny neotevřel a počal jsem pozorovat její úsměv a neustále prohlížení.
Tu se koukala na kotník, tu si hrnula rukáv, aby zkontrolovala rameno a hned potom si mnula snad pupík, nevím, neviděl jsem tam a hned zase uši, nos, obočí a pak se zase vracela ke kotníku a rameni a stále dokola…
Ježiši!
Došlo mi náhle, vždyť přesně tam má tetování a na ty místa, která si mne, se dává piercing. Snad si ještě pamatuje na mé přání, že víc jak jeden ji nedovolím? Zmohl jsem se tak jen na vystrašené:
„Boženko, co teď děláš?“
Boženka mi zaneprázdněně a klidně odpověděla:
„Když tak na tebe koukám, objednávám si další piercing. Furt si totiž vystrašenej a já ti chci dát jistotu. Až totiž jednou umřu a ty budeš mít z čistajasna tik v levém oku, tobě pak bude stačit zatřást s urnou, uslyšíš cinkání a hned…“ to už se ale smíchy málem dusila “…a hned s klidem budeš vědět, že tam pořád ještě jsem.“
Ten piercing si nakonec skutečně objednala.
Pupík jí mám prý propíchnout já sám.
Já ji asi rovnou u toho zabiji…
…a budu si s klidem cinkat.