Trvalo to čtvrt století než jsem poznal Velikonoce z druhé strany . . .
Od tří let chodím s oteckem a se strejdou, který není můj pravý strejda, ale znám ho od mala, kdy jsou strejdové a tety úplně všichni dospělí a u těch nejlepších, mezi které tenhle strejda patří, mi to už zůstalo, s jeho synem a postupně i s jejich vnuky po tetách a známých každé Velikonoce koledovat.Celkem máme 15zastávek a máme se co otáčet, abychom to stihli do dvanácti hodin všechno omladit. Všude na nás čekají a neumím si představit, do jakých řečí bychom se dostali, kdybychom jeden rok třeba vynechali…
Jako malý jsem pak vždycky záviděl mamce a mojí sestře, že mohou zůstat doma a užívat si pohádky a pondělního lenošení.
Záviděl jsem jim to pekelně !
Letos jsem poprvé po 25letech zůstal díky škole a mé vlastnosti nechávat všechno na poslední chvíli doma spolu s nimi a měl jsem konečně poznat jaké to je zůstat doma o velikonočním pondělí.
Konečně jsem mohl zjistit jak ty naše holky doma lenoší a odpočívají . . .
Zvonek střídal zvonek, koleda koledu, jedno hlasité vyšupání, jeden aperitiv, druhé hlasité vyšupání, druhý aperitiv a tak stále dokola . . .
Nezastavily se ani na chvilenku a vydýchnout mohli teprve až se otecko s doprovodem navrátili, kdy jim poskytly, ač sami společensky unavené a obouchané první pomoc a něco hodně mastného podaly a pak teprve společně zavítali k sousedům na vínečko odkud se asi jen tak nevrátí . . .
Až se příště narodím, chci být zase chlap 🙂