Užíval jsem si 28let

Je mi 28let a jsem dítě štěstěny.

Štěstí je mi nakloněno a já to moc dobře vím, umím toho dokonce využívat, ale na druhé straně se vyhýbám jakémukoliv zneužití.

Jen u maturity jsem si vysněnou otázku nakonec vytáhl a u státní závěrečné zkoušky jsem rovněž neodolal a nechal si dát otázky, které jsem uměl nejlépe. Vzdělání je přeci jen v dnešní době důležité.
Tyto dva případy považuji za zneužití, ale prošlo mi to! Ostatní však přicházejí tak nějak mimoděk a já už se na přízeň štěstí spoléhám.

Tak například . . .
Má-li zpoždění vlak, kterým jedu, bude mít zpoždění i navazující autobus a to všechno bez mého přičinění. Zapomenu-li si ve výše uvedeném vlaku baťoh, spolehlivě ho najdu v železničních ztrátách a nálezech a na 50% ho nebudu muset hledat vůbec, donese mi ho totiž nějaký poctivý spoluobčan a pokud si do navazujícího autobusu nekoupím lístek, pak nepotkám ani revizora a pokud si lístek koupím, tak na něj spolehlivě narazím. . .
A takto bych mohl pokračovat v popisování mého mimoděčného štěstí s různými variacemi do nekonečna.

Cíleného zneužívání štěstí ve svůj osobní prospěch jsem se ale bránil.
Cítil jsem, že by to nebylo správné, ba co víc, mohlo by to být i nebezpečné a i přesto všechno jsem se ke zneužití již po dvakráte uchýlil a s jídlem roste chuť, to je známá věc. V tomhle nejsme výjimka, bohužel, ani já . . .

„Větší než obvykle!“ hrne se na mě dennodenně z televizní obrazovky a já pokaždé dostávám chuť si jít vsadit.
Odolávám, neboť bezpečně vím jaká čísla padnou. Nemluvím do větru, již několikráte jsem si to zpětně nanečisto vyzkoušel, ale jako stonásobné nic zabije osla, tak i já jsem postoprvé neodolal. Jackpot byl tentokráte opravdu větší než jsem čekal, do peněženky bylo o poznání hlouběji a navíc předvánoční čas mé vůli taky nepomohl.

Vsadil jsem si !

A tím to všechno začalo . . . respektive skončilo.
Dvacetosm let jsem si užíval, nic se mi nemohlo stát, měl jsem přeci svoje štěstí a teď to bylo všechno pryč !

Je pondělí, sedím nevyspalý, unavený v práci a sám sebe se ptám, proč se to všechno děje právě mně! Pro tu touhu po jackpotu větším než obvykle ?!

Nevím proč, spolehlivě ovšem vím, že uplynulý týden byl můj nejsmolnější v životě.
Dokonce se nebojím tvrdit, že i smolaři z povolání mají tyto dny pohodovější život nežli já.

Podlehl jsem minulou neděli, vsadil jsem si v odpoledních hodinách a odjel na pumpu pro benzín do domácí motorové pily, vytekl mi v kufru z kanistru, který nikdy předtím neselhal. V pondělí ráno jsem nenastartoval ani pilu, ale ani auto, měsíc stará baterie vypověděla službu.
„To se nám ještě nestalo.“ tvrdili mi v servisu a já jim věřil.
Po výměně baterie se o výměnu přihlásila i spojka, ale u té se to čekalo, snad jen týden staré ujištění mechanika, že spojka ještě vydrží nejméně půl roku mě trochu znepokojilo. Dočasná ztráta mého vozu se mi ale nakonec i hodila, měl jsem tak aspoň prostor vzít si mamčino tiché, dieselové auto a nechat ho přezout do zimních pneumatik. Slovo „tiché“ nebylo v minulé větě použito náhodou, mamčino auto je totiž tak tiché, že se hluk na který jsem zvyklý ze svého vozu při padesátikilometrové rychlosti projevuje až tak kolem rychlosti sedmdesátikilometrové, respektive projevuje se přesně v šedesátiosmikilometrové rychlosti, potvrdili mi to i dopravní policisté a navrch přidali dvoutisícovou pokutu a naopak odebrali 2body. Možná se budete i divit, ale ani slovo „dieselové“ nebylo použito náhodně, dieselové motory totiž potřebují ke svému životu naftu a jak už správně tušíte pokusil jsem se motor přemluvit k životu s benzínem. Ve výsledku to máme další dva tisíce za dva druhy paliva do jednoho vozu, včetně odčerpání jednoho druhu z nádrže, další dva body za blbost mi už ale nikdo nesebral.

Pondělí jsem měl tímto zdárně za sebou a sled dalších dnů si byl podobný jako vejce vejci, katastrofa za katastrofou, slova a věty jako tažné lano, tísňová linka, přetržené tažné lano, kde je tady nejbližší pumpa?, vážně jste tu moji peněženku nenašli?, mohl bych tu pokutu zaplatit na místě, pane revizore? a mnoho dalších podobných slov a vět jsem v celém uplynulém týdnu slyšel nepočítaně . . .

Je pondělí a já sedím v práci s pobryndanou košilí od právě dojezeného jogurtu a mám strach, že jsem si 28let užíval svého štěstí právě proto, abych za to dalších 28let tvrdě pykal a nakonec určitě zemřel nějakou bizarní smrtí . . .

Je pondělí a já sedím v práci s pobryndanou košilí od právě dojezeného jogurtu a přemýšlím jestli cena, za kterou jsem obětoval své štěstí stála za to . . .

Je pondělí a já sedím v práci s pobryndanou košilí od právě dojezeného jogurtu a v ruce držím výherní tiket sportky v hodnotě sta korun . . .