. . . jeden z nás dvou nebude normální !
To byl zase perný den!
Maximálnímu pracovnímu nasazení předcházela krátká noc a já už se těšil domů, na Boženku, na slibovanou večeři a přiznávám, i na to kanape.
Po Božence ovšem nebylo ani památky a v kuchyni na stole hrozebně leželo psaní, marně jsem zmateně prolétl své vzpomínky a hledal, za co bych si to jen zasloužil a opatrně přišel blíže.
Nápis Puzzle večeře mě trochu uklidnil. Ona už vážně neví, jak by mně ten den zpříjemnila. Prolítl jsem rychle psaní, ze kterého se vyklubal návod a v puse jsem rázem krotil příval slin, neboť jsem byl přesvědčen, že k večeři bude nějaká delikatesa, když si dala s ukrytím větší práci než Foglar s ježkem.
Pro jistotu jsem koukl do prázdné lednice i pusté spíže a teprve pak jsem s návodem v ruce vyrazil po stopách, jako hladový dobrman. Nechápu, proč Vám přejeme při hře Sherlocka Holmese v zádech, neboť jsem se sám okamžitě změnil v Jacka Rozparovače v honbě za krvavou flákotou a to je pak dozor nutný!
Schody nahoru, schody dolů, ale stále s úsměvem, vidina minimálně půl kilového steaku mě hnala dopředu.
Od půdy po kůlnu jsem prohledával každou skulinku a nacházel další a další papírky s instrukcemi, taky jsem slintal, přiblble se usmíval a zběsile polykal jak Pavlův pes. Po dokonalé prohlídce celého domu mi zbýval vymést snad už jen komín, že by snad čerstvé uzené ?
Na posledním lístku stálo:
„Vysílen jen vykřikuješ: Proklatě! To jistě vůně brambor láká Tě! Do sklepa tedy chvátej a nosem svým jen pátrej!“
Pravda!
Ve sklepě jsem ještě nebyl!
Schody beru po třech!
Rozrazím dveře!
Rozsvítím!
A už to vidím!
Na druhé straně sklepa se zaleskl velký hrnec.
Zvěřina? Buřtguláš? Segedín? Já tu holku zbožňuju !!!
Nedbaje instrukcí na lístku, ignoroval jsem narůstající smrad a rozběhl se přímo k cíli.
Pln očekávání a vzrušení odklápím pokličku a dostávám tupý úder přímo do čuni.
Koprovka !!!
A v té chvíli prořízl jinak tichou vesnici zoufalý výkřik:
BOŽENÓÓÓ !!! Já Tě zabijůůů ů ů ů !!!