Byrokracie k zasmání . . .
Mému prvnímu kontaktu s ministerstvem předcházely obavy. Tak vysoko jsem totiž nikdy v životě ještě nepsal.
Není třeba popisovat respekt, se kterým jsem zpracovával žádost o povolení a pečlivě se věnoval každičkému detailu…
Po 30 dnech netrpělivého čekání zvedám telefon a vytáčím ministerstvo. Paní úřednice mě pozdravila až po 12-15 zazvonění. Představil jsem se i já, řekl, co bych rád a čekal na odpověď. Za neustálého opakování mého jména jsem slyšel šustění papíru a nakonec i vítězoslavné:
„Ááá, tady Vás mám!“
„No jo, ale tady čtu pane, že figurujete ještě v jedný firmě, kde si to mám jako ověřit.“
Nesměle jsem navrhl www.justice.cz
„Nezlobte se, ale na to já nemám opravdu čas! Vy mi pošlete výpis z obchodního rejstříku.“
„Originál!“
„Dnešního data!“
„A bude notářsky ověřený.“
A tímhle mě tedy už trochu zaskočila. „Notářský ověřený originál?“
„Notářsky ověřený originál!“ Odpověděla nekompromisně.
Pochopil jsem a jal se přes zmatek v práci plnit její přání, za dvě hodiny jsem měl hotovo a o 200Kč méně.
Nakonec jsem si telefonicky ověřoval adresu, ale na to, co mi bylo řečeno dodatkem jsem tedy připraven nebyl.
„Víte, co..? Komise zasedá dneska a když mi to sem nedodáte dnes, tak další zasedá za 14dní a to se Vám asi nechce čekat, že? Tak mi to pošlete faxem!“
„Faxem? Notářsky ověřený originál a F A X E M ?“
„No přeci sem kuli tom nepojedete.“ Dodala bodře…
Dnes už se tomu i zasměji.