…snad mi Boženka na zvědavost neochoří 🙂
Klasický podvečer u nás vypadá tak, že přijdu z práce a najdu Boženku ležet a pospávat. Velkou neznámou je ovšem, kde ji najdu ležet.
Může to být, na kanapi, na sofá, na gauči, v lehátku a dneska jsem ji našel ležet dokonce rovnou v posteli a spát a to tvrdě a to tak tvrdě, že jsem toho chtě nechtě musel zneužit.
Její úpěnlivý telefon do práce, kdy mi půl hodiny líčila, jak vše čančá a uklízí a čechrá a kdo ví, co ještě a přitom mi jistě volala už z té postele, si o to přímo koledoval.
Nejsem totiž žádný mejdlo a z počtu obalů od sušenek na duchnách už dokážu odhadnout naprosto přesně, kolik času v té posteli tráví.
Vyšlo mi 5hodin 43minut 11vteřin a nějaké ty drobné…Uvařil jsem si tedy večeři, potichu se najedl, uklidil nádobí, opláchl hrnce a jal se konat. Z auta jsem si donesl vánoční balík, který jsem si nechal doručit do práce a v klidu ho šel zabalit.
Spala jako dudek. Všechno šlo jako po nitkách. Paráda!
Pečlivě a předůkladně zabalený balík jsem nachystal pod stromek do obývacího pokoje a šel jsem si konečně oboskat Boženku do ložnice, jako když jsem právě z práce dorazil.
Huban na jednu tvář, huban na druhou tvář…
„Ahoj, jééé, ahoj, musela jsem padnout únavou…“ rozespale kuňkala Boženka, ale to už jsem se odebíral s úsměvem přes obývací pokoj převléknout.
„Ježiši, co to tu je?!“ zakřičel jsem zděšeně.
„Co, co, co?“ ozvala se blížící Boženka.
„No vidělas tu díru v žaluzii? Je prasklá a je v ní díra! To ty..?“
„Možná… víš… to já jak myla okna…“ lhala mi přes roh srdnatě.
„NE! Já už vím, to byl Ježíšek, jak sem cpal ten dárek pro Tebe…“ dořekl jsem akorát ve chvíli, kdy se Boženka konečně dostavila…
Její očíčka se rozsvítila, pusenka otevřela, pak se pousmála a koukla na mě.
„No jo, to Ježíšek a je to pro Tebe, nechal to tu na Vánoce…“ dráždil jsem ji spiklenecky „…které jsou v pondělí!“ dodal jsem ovšem rezolutně.
Tož to jsem zvědavý, jestli to ta moje zvědavka do pondělí vydrží nerozbalit a ani pod rentgen nestrčit . . .