Všechno to začalo nevinným lístkem ve schránce.
Pravidelné a neustále opakované děje se stávají rutinními záležitostmi a nejinak je tomu i u povinností. V mládí Vás nutí čistit si zuby, mýt si ruce před každým jídlem a další a další drobnosti, které si časem zažijete a zautomatizujete tak, že je už ani nevnímáte a jejich přítomnost si začnete uvědomovat teprve ve chvíli, kdy je něco jinak…
Naše ulice, ač ve velkém městě, je poměrně kompaktní celek tvořený z velké většiny starousedlíky a jako taková si vytvořila i své návyky. Například každou středu, pokud prozíravě v předstihu vyrazíte s odpadky do popelnice a to byste měli, protože popeláři jezdí ve čtvrtek ukrutně brzy ráno, máte jistotu, že někoho z blízkých sousedů potkáte a z takového nevinného vynášení se pak může stát povídání o délce několika desítek minut, neboť vždycky je co probrat.
Stejně tak tomu bylo i jeden únorový týden…
Tentokráte ovšem bez tolik kýženého vyvezení popelnic ve čtvrtečních ranních hodinách, celý víkend se tak nesl v duchu lamentování a nezodpovězených otázek.
Ono pravda, v zimních měsících se tohle opravdu někdy stává, ale to je opodstatněné – popelářské auto se k nám do kopce po náledí nevyškrábe. Tuto enormně teplou zimu však o tom nemůže být ani řeč.
Úterní ráno nás ovšem nachytal ještě v nedbalkách obvyklý hluk popelářů a tak se urychleně začali vynášet koše a propukl totální chaos a hádka o to, kdo je více oblečený a vyrazí do studeného rána na deseti metrovou dobrodružnou cestu k popelnici a zpět…
Nakonec se povedlo a teprve venku jsem zjistil, že v nedbalkách nezastihli popeláři jen nás, ale celou naši ulici a tak podobně veselé ráno bylo hotovým kolektivním zážitkem.
Ve schránce jsem pak při odjezdu našel lístek se stručným oznámením:
„Od 1.2.2007 bude v této ulici prováděn svoz odpadu každé úterý.“
Změna je měsíc v platnosti a každá úterní rána jsou stejně hektická.
Co byste taky čekali po třiceti letech…