Jsou kraje, kde to neříkají jen trpaslíci z reklamy.
Zahrádkářův rok od pana Čapka označuje podzim jako jedno z nejkrásnějších obdobé. Vše se krásně barví a na zahrádce pak sklízíme to, o co jsme se celý rok tak pilně starali a zároveň zahrádku připravujeme na rok další…
Ne jinak to měli v plánu rodiče. Mamka se celá tetelila a viděla se v maliní, které zastřihá, v záhonku, který připraví pro česnek. Otec se už naproti tomu viděl na štaflích jak jablka sbíra a záhonky zrývá.
Těšili se oba a tomu také odpovídali přípravy a nadšení. Doslova měli klapky na očích a tak jsem jim odpustila, když mě zapomněli v obchodě, kde jsme byli všichni pohromadě nakupovat a odjeli nedočkavě na chatu.
Já se tedy musela domů dostávat mastnou tyčí – tedy hromadnou dopravou a to rovnou přes celé město a jako vždy mi nikdy na sebe spoje nenavazovaly. Domů to trvalo tedy 2hodiny – 4x déle než samotná cesta na chatu.
Uplahočená, uondaná se došourám domů a co nevidím . . .
RODIČE !
„Co vy tady ?“
„Ani se neptej !“ Obořili se na mě sborově.
„Zemědělci jedni PÍP PÍP PÍP co si o sobě myslej? Celá vesnice je vylidněná a všechna zvířata, co nestihla utéct mrtvá! Zase vyvážej slepičince z kurníku a hnojej PÍP lejnama celý pole . . .“
A křičeli a nadávali stále dál a dál, ale já raději utekla, kávu si uvařila a pišu Vám jaké my tu s těma zemědělcama máme trápení. Vesnice bude 14dní jako každý rok neobyvatelná, i místní utíkají, co jim nohy stačí a všichni se ptají, kdepak máme ty ekology teď…