Někteří lidé by měli mít zakázáno vtipy nejen vyprávět, ale i poslouchat.
To je vtip!
Tak přesně touhle větou je nutné uvozovat jakýkoliv pokus o vyprávění nejen vtipu, ale i náhle vypointovaného příběhu, pokud jej chci vyprávět Božence jinak si totiž můžu být jist tím, že budu vypadat jako trotl, což se mi s ní už i tak bez toho stává velice často, ale ani pak není výsledek zajištěn, protože Boženka je zkrátka velmi chytrá žena a pokud nevypne své přemýšlení, nezbude mi po dovyprávění nic jiného, než se osaměle a trapně zasmát a připadat si……ano, jako trotl.
Zrovna jako posledně…
Jednoho sobotního rána to moje štěstí vykoukne zpoza novin, do kterých byla do té chvíle nevyrušitelně začtená a pro mě z ničeho nic prohlásí:
„Ty poslouchej a víš, že je to vlastně možné?“ aby se do nich okamžitě znechuceně opět začetla a dala mi už podruhé znovu pocítit, ten zmiňovaný stav po dovyprávění vtipu za to, že jsem okamžitě nepochopil její dovětek k týden starému vyprávění, kdy jsem si opět naivně naběhl a místo vyloudění Boženčina úsměvu se mi dostalo jen poznámky, že jsem pěkně nechutný…
Inu, ale posuďte sami, zase tak špatný, jako je starý, ten vtip není:
Za druhé světové války kope voják Wehrmachtu do Poláka, ale ten hrdě Němci vzdoruje:
„Jen si kopej… beztak se jednou stanu papežem!“
Němec mu ovšem pohrdavě a s výsměchem ihned odpovídá:
„Jestli ty… tak já hned po tobě!“