Společné nakupování s rodiči – zážitek nad zážitek.
Nechala jsem se zlákat nákupem do Makra. Vyráželo se hned ráno, takže pohoda, času dost, nikam se nekvaltuje.
Město ještě spící, silnice skoro prázdné, sláva… to je moje chvíle. „Můžu řídit?“
Okamžitě jsem se chopila příležitosti. „Prosím, je brzy, nebude moc velký provoz, na tom přece nemám co pokazit!“
Povedlo se, otec usedá jako spolujezdec, učitel autoškoly, dopravní policista v jedné osobě, máma dozadu a můžeme vyrazit. „Zapni světla“ …ááá už to začíná, prolítlo mi hlavou. „Víš, že už se teď musí zase svítit?“
„Jasně, že to vím, svítím pořád!“
„Uber, letíš jako kámen.“ Ubrala jsem, nikam přece nespěcháme.
„Proboha přeřaď,copak Ty to neslyšíš?“ Neslyšela jsem, poslouchám nekonečné připomínky instruktora, motor už fakt nevnímám.
Zlatý hřeb jízdy na mne teprve čekal. Na obchvatě. První semafor zelená. Zelená vlna doporučovala 50 km/h. Další, nevím už kolikátá tátova poznámka. „Uber na těch padesát, ať Ti to vyjde!!“
To už nevydržela ani mamka vzadu a pronesla kouzelnou větu.
„Prosím Tě přestaň jí do toho pořád kecat, ať jede podle sebe!!“
„A Ty koukej na cestu a na ty čísílka se vykašli, ty jsou pro tramvaje!!!“
Obchvat, neobchvat v Olomouci je prostě zelená vlna pro tramvaje.
Že není široko daleko jediná glajza, natož tramvaj, to prostě není podstatný…. :-)))
Ale nemyslete si, my jsme jinak velice vzdělaná rodina.