Tenkrát poprvé

Svět se zastavil, všechno utichlo, to my se s Boženkou, prvně setkali 🙂

Je to už pěkných pár pátků, kdy jsme se s Boženkou setkali poprvé. Oba pln očekávání, ale i obav, zda-li jsme stejní, jak se známe z internetu.
Zrovna o víkendu jsme na to vzpomínali a já znovu dostal po čuni jako tenkrát…Oba jsme byli trochu nervózní a stále se vzájemně ujišťovali, že všechno klapne, ale i přes to všechno chlácholení proběhly den přede dnem „D“ poslední kontrolní prověrky na obou stranách a jak už to tak bývá u opatrných žen, Boženka si vyžádala nějakou aktuální fotku zaslanou nejlépe po MMS a já nelenil a jak už to tak bývá, bezvýhradně uposlechl.

Toho dne jsem ale snídal vtipnou kaši a podle toho ta fotka také vypadala.
Tváře vycpané třešněmi, bezduchý výraz okořeněný úsměvem, za který by se nemusel stydět leckterý klient ústavu pro slabomyslné, a to všechno jsem hezky pěkně za tepla poslal Božence.

Ticho.

Dlouhé mučivé ticho.

Po nekonečných minutách přišla první opatrná reakce.
„Ty jsi ztloustnul?“ otázala se Boženka nejistě.
„Ne, ne!“ zahlaholil jsem vesele, „Stále vážím to samé.“
A opět ticho.
Tentokráte jsem nechtěl tak dlouho čekat a rychle dodal obhajující vysvětlení:
„To je přeci úplně normální váha při 169centimetrech, no ne?“

Kdyby mdloby vydávaly nějaký zvuk, tak jsem ho tenkrát slyšel. Boženku ta informace srazila do kolen a ani následné omlouvání a vysvětlování, že to bylo celé jen žert nepomáhalo.

Teprve až druhý den po prvních minutách našeho setkání si opravdu oddechla, že nejsem mrňavý tlouštík, protože to jediné by asi nepřežila a já díky tomuto žertu dostal poprvé po čuni.

Poprvé, leč zdaleka ne naposled…