Předvánoční shon, nákup dárků a k tomu všemu spousty a spousty lidí a navíc i nutnost nakoupit potraviny na přečkání svátků v klidu a pohodě…
Boženko,
tak tohle všechno teď prožívám. Nejsem nejmladší, a proto už zažívám při rutinních povinnostech mně známé pocity, které mě už nijak neznervózňují.
Předvánoční shon už prakticky nejsem schopen rozlišit od shonu jiného – zmatky a nedorozumnění mě už provázejí po celý rok.
Nákupy dárků již tradičně nechávám na poslední chvíli a chlácholím se tím, že je mám vymyšlené a pokoupení bude záležitostí jednoho dne – jako každý rok mě zaskočí jejich nedostatek, či vyprodání a já pak nejistě improvizuji za pět minut dvanáct.
Spusty lidí. Všude je spousty lidí se stejným cílem – udělat si Vánoce, co nejpohodovější a díky tomu se cpe jeden přes druhého včetně mě, aby to zvládl co možná nejlépe.
Boženko, co Ti budu povídat, přípravy na Vánoce mě už nudí a myslel jsem si, že mě už nic nemůže překvapit.
Včera jsme s mamkou zajeli do Makra pokoupi to „co chybí“, jsme sehraný tým – já nakupuji dle seznamu a ona se potlouká, kde se jí jen zachce. Já mám taky svá místa, kde se zdržím a tak za hodinku se vždy sejdeme u kasy. Nejinak tomu bylo i včera. Během placení jsem se dokonce pousmál pánovi, kterému v bezpečnostním rámu pípal uherák a chvilku trvalo, než problém ochranka identifikovala .
Opustili jsme kasu a vyrazili k autu, jenže ouha, bezpečnostní rám nepustil ani nás. Ochranka u nás byla v zápětí a počalo hledání problému.
Mamka byla čistá, uff.
Košík byl taky čistý. (Kde to tedy jen může být?)
Teď už zbývám jen já… No jo jsem to já.
Mám prý počekat na šéfa. Šéf si prý poradí.
Šéf, ktery byl diskrétní, enormně slušný a plný omluv mi nabídl možnost, že bychom se mohli odebrat do soukromí jeho kanceláře. Samozřejmě jsem to odmítl s vědomím mé neviny.
Rutinní postup, kdy mi byly mobilním rámem překontrolovány boty a rámem u dveří byl pronesen kabát i sako výsledek nepřinesl.
K dalšímu pokračování hledání chyby mi bylo doporučenoo soukromí kanceláře, tentokráte jsem už nedomítl a snažil se ignorovat tisíce páru zvědavých očí, které koukají jen a jen na mě. Šlo do tuhého, krom košile a kalhot už mi nic nezbývalo…
Boženko, striptýz jsem nakonec nebyl nucen udělat ani v soukromí kanceláře – mobilní rám jasně detekoval problém v mé právé kapse, repsektive pod ní, kde jsem si po pozorném prohmatání našel (krom jiného 🙂 papírový bezpečnostní štítek. Se šéfem jsme se rozloučili, on se tedy asi ještě tisíckrát omluvil a mně po opuštění obchodu v hlavě zůstalo jediné – profesionální šéfové ještě nevymřeli.
Až mi bude teskno po těchto profesionálech, udělám jediné – doma Ti nalepím některý z bezpečnostních prvků na dobře ukryté místo a vyrazíme spolu do Makra…
Bořek provokatér, Plzeň.