…žaludku, hlavně, ať už to mám za sebou.
Jistě existují mnohem nepříjemnější vyšetření než je gastroskopie, ale já jsem si zatím naštěstí užil jen tu…
Poprvé to bylo nejhorší. Nevěděl jsem, do čeho jdu a díky mým obavám jsem přestal být ostražitý a neuvážlivě kývl na přítomnost mediků ze studijních důvodu. Zkuste si ležet polonahý bez možnosti pohybu s hadicí kdesi v útrobách, neustále si říhat, slintat rychlostí šumavského vodopádu a to všechno za přítomnosti hloučku mladých lidí, kteří mají všetečné otázky, které úměrně zodpovídání prodlužovaly vyšetření.
Úleva nastává okamžikem vytažením sondy z krku téměř okamžitě a následné, někdy až dvoudenní polykání, jako při angíně, berete už jaksi s odlehčeným nadhledem.
Zkrátka, existují jistě i nepříjemnější vyšetření, o tom jsem pevně přesvědčen.
Tedy byl jsem, dokud jsem nepotkal Boženku.
Přesněji doktorku Boženku…
„Kdy jdeš na tu gastroskopii?“ ptala se Boženka horlivě listujíc kalendářem.
„Už zítra!“ vykřikla nakonec zděšeně „A už se připravuješ?“
„Dvanáct hodin předtím nejím a nepiju.“ odvětil jsem od televize s nehraným nezájmem, neboť má v řadě už osmá gastroskopie mě nechávala zcela klidným. A tímto se začalo schylovat k nejhoršímu. Opět jsem velice špatně odhadl situaci a hrubě podcenil Boženku, protože přeci osmá v řadě možná, ale v každém případě první s Boženkou…
„Tak to tedy ne, koukej si otevřít pivo a já ti donesu nějakou slivovici a udělám morkovou kost a ovar k tomu a trochu špeku, jen ať pan doktor vidí, jaký jsi bohém, a jak tvůj pajšl vypadá při běžném provozu!“ vyrukovala na mě s těžkými zbraněmi.
Tímto Boženka definitivně upoutala můj zájem a já správně odhadoval, že její masáž zdaleka nekončí.
„Víš ty vlastně vůbec něco o historii gastroskopie? Nevíš, viď?!“ nečekala Boženka na odpověď a skrze můj odpor mi servírovala nový pohled na tohle do téhle chvíle pouze nepříjemné vyšetření.
„První sondy nebyly vůbec gumové, ale kovové a jejich průměr byl téměř dvojnásobný. Neohýbaly se podle tvých trubek, ale ty ses musel narovnat podle sondy. Velkou výhodu měli polykači mečů…“
Jelikož jsem cimprlich, začalo se mi dělat při představě takového vyšetření nevolno. Boženka to samozřejmě správně odhadla a přitvrdila.
„… A víš, jak silný je dávivý reflex v narovnané poloze? Obrovsky silný, doslova nepotlačitelný. A to si uvědom, že takové vyšetření bylo i dvojnásobně dlouhé, protože ti do sondy zaváděli místo diody normální žárovku, která sice pekelně hřála ale zase tak nesvítila, takže se vše kontrolovalo opakovaně.“
Můj, už čtyři hodiny prázdný žaludek se po této informaci začal hlásit o slovo a bouřlivě se u toho zvedat. Narychlo jsem se omluvil a s rukou preventivně u pusy pelášil na kutě.
Tohle se dá jedině zaspat!
„Spi sladce!“ loučila se škodolibě Boženka.
Druhý den jsem z pochopitelných důvodů Boženku nechal doma a odjel na gastroskopii sám. Při čekání mě sice zastihla nervozita a zvýšený neklid, ale hned po vstupu do ordinace jsem láskyplně pohladil očima uzoučkou celogumovou sondu a hluboce si oddychl.
Vyšetření samotné již proběhlo v klidu a v běžném rutinním postupu. Trochu toho slintání a říhání stejně jako miminka po kojení a nakonec i euforický stav po vytažení sondy z krku podobný skoku do ledové vody po návštěvě sauny.
Je dobojováno.
Teď už jen preventivně dvě hodiny nejíst a nepít a počítat s tím, že v nejbližších dnech budu o polykání vědět. Opravdová pohoda.
Domů jsem dorazil ve veselé náladě a Božence už všechno to škorpení dávno odpustil. I ona mě přivítala s úsměvem, poplácala po zadečku a řekla mi:
„Ty hrdino můj statečnej. Pojď, Mám pro tebe odměnu.“
Mlsně jsem po ní hodil očima v domnění, že vím, jak budu odměněn, ale to už se v Boženčiných rukách objevila šťopička slivovice vyvádějíc mě z omylu.
Nabízenou slivovici přeci také nemůžu odmítnout…
Bez zapojení jakéhokoliv myšlenkového pochodu jsem do sebe obsah sklenky vyklopil a v tom si s pohledem na smíchy se dusící Boženku uvědomil, že dobojováno rozhodně ještě nebylo!
A mé pocity?
Ono zkuste si do čerstvé rány vylít čistý líh…