Volné a jak to tak vypadá nekonečné pokračování psaní o naší „ staré vráně “
Pomaličku si začínám myslet, že nemít rodiče s takovým smyslem pro humor neměla bych o čem psát. Ale díky jim a jejich zánovnímu automobilu to bude nevysychající studnice témat a námětů.
Po poslední domácí přestřelce kvůli technickému stavu „bouráčka“ to má táta doma trošku nahnutý. Trošku víc. Máti ustoupila do defenzívy a vyhlásila studenou válku.
Není divu že se včerejší cesta do města za účelem nákupů stala pro otce bitevním polem na kterém vytáhl a vyzkoušel i ty nejtajnější zbraně.
Byl pozorný, vtipný, v té nejlepší náladě.Pravda většina vystřelů úplně minula svůj cíl. Obletoval maminu a veřejně jí balil. Máti byla neoblomná.
Cestou zpět, vytáhl otec další zbraň, sršel humorem a kravinami.
„Zpomal letíš jako mladíček“ mamka ho napomíná. Táta zpomalil opravdu, kolik jel to nikdo neví, nefunguje nám tachometr, ale jízdu začal zpestřovat kynutím na cyklisty, kteří nás předjížděli, prohlídkou okolí, grimasy. Připomínal bohnického svěřence na útěku.
Ovšem jen do chvíle než zastavil na naštěstí málo frekventované křižovatce na stopce. Pokračujíc v kravinkách hodil pohled doprava,doleva,hluboký předklon a koukl i do nebe otočil se koukl dozadu.Nikde nikdo, jedem.
Zařadil jedničku, natůroval a vypálil …….rána. Domů nás přitáhli na laně.
Spojková lamela v prdeli.Auto je nepojízdný. Mamka změkla. Blažený a spokojený úsměv rozjasnil její tvář.
„Je to stará vrána, já to říkala!!“ … „A Ty jsi starej vůl!“