V sobotu jsem měl rodinné povinnosti a Boženka to nesla nelibě, a když něco Boženka nese nelibě, dává to najevo. V každém případě, vždy připraví demonstrativní, či skrytou odplatu.
Tentokráte mě vyprovodila, na cestu zamávala a já se začal okamžitě potit, neboť mi bylo jasné, že dnes mě čeká něco, co přilétne odnikud, nechá mi to na těle, nebo lépe na duši doživotní šrám a vzápětí zmizí tam, odkud se to vzalo.
A poté se kdesi daleko doma jedna šťastná krásná mladá žena spokojeně usměje…Cestu do zákoutí Jižních Čech znám zpaměti, ale tuhle sobotu jsem si vzal s sebou navigaci, vše si nastavil a vyrazil. Cesta tam ubíhala ve dvou plynule a za stálého usměrňování ženského hlasu z navigace.
Náklad jsem v dětském táboře vyložil v pořádku a na čas, naposledy pochlácholil, rozloučil se a vydal se zpátky na cestu. Automaticky jsem zmáčkl tlačítko domů, kde mám přednastavenou lokaci, kam se mám vracet a odevzdaně se vydal dle příkazů navigace. Cestu domů mi navigace propočetla jinou, ale já se ničeho nedbal, jistě to bude kratší a zvědavě vyrazil jiným směrem, než z kterého jsem přijel.
Co Vám budu povídat, Boženka si doma s navigací pohrála, adresu domova změnila a zakázala plánování cest přes dálnice a rychlostní silnice.
Není nad to, jezdit po notoricky známých cesta podle navigace!
Po okreskách jsem domů dorazil totálně vyřízený až na večer, kde jsem našel spokojenou Boženku a uklizený byteček tak, že ani na pivo nezbylo, ale po pravdě, já na to pivo ani nechtěl, bál jsem se, že si Boženka pohrála i s mojí hlavou a bůhví, kam by mě nožky z hospody namísto domů zavedly…