Není nad to, když víme, co smíme a naopak!
Boženko moje,
poslední dobou narážím na spousty míst, kde jsem s Tebou nikdy nebyl, respektive mám prosby o které jsem Tě nikdy předtím nežádal a z čerstvě nabitých zkušeností poznávám, že netápu sám.Snažil jsem se proto pečlivě studovat Tvé reakce, ať už verbální, či neverbální a došel jsem k nečekanému závěru:
Při zanedbávání Tě po všech stránkách a převážně pro nedostatek času překvapivě negativně reaguješ, pokud hýřím úsměvem a zdánlivě přebytkem času skrze cokoliv, či kuli komukoliv jinému, než kuli Tobě.
Vypracoval jsem proto dobrovolně z toho všeho našeho věčného dohadování několik základních pravidel pro naše bezkonfliktní soužití až do doby, než mi ten všechen kolotoč skončí.
Zakazuji si do doby ukončení studia bavit se s kýmkoliv jiným než s Tebou, chodit kamkoliv jinam než do práce, zakazuji si myslet na pivo, či hospodu a dokonce si zakazuji myslet i na krycí označení, knihovna bude od teď opravdu jen knihovna! Zkrátka a dobře zakazuji si kamkoliv od Tebe běhat, odcházet, volat komukoliv jinému než Tobě a hledat zábavu, kdekoliv jinde než u Tebe…
Zdá se Ti to podezřelé?
A přitom není vůbec proč, protože já po Tobě žádám jedno jediné…
… až to mé trápení definitivně skončí, tak po mě prosím týden nepátrej, neběhej za mnou, nevolej mi a věz, že by to bylo zcela zbytečné 🙂