… oni ti blíženci to spolu nemají jen těžké, jsou totiž chvíle, kdy si tu mnohotvárnost všichni pochvalují 🙂
„Bořečku, spíš?“ zašeptala jsem do tmy a má ručka už hledala pod peřinou, čeho bych se chytla.
„Nespím.“ povzdechl Bořek do noci za pomalého otáčení směrem ke mně.
…Za dlouhou chvíli usínáme oba schoulení v obětí. Usíná hlavně Bořek.
„Janíčku, spíš?“ zašeptala jsem po krátkém spánku a už po paměti jsem neomylně vnořila svou ruku pod peřinu. Neminula jsem a pevně stiskla na citlivém místě.
Janíček se odpovědí nezdržoval a opět se neodolatelně přitulil.
…
Při usínání v těsném obětí jsem si libovala, že ani Bořeček, ani Janíček mi neunikli a pomalu jsem upadala do říše snů, když v tom jsem si vzpomněla:
„Broučku, spíš?“
„Ne!“ lačně odpověděl.
…
A nespal ani Mišák, Janek, Honzík a nakonec se dostalo i na zmetka mého milovaného, který taky nespal. Ten byl ale poslední a pak už mému těšiteli padla hlava, bohužel i ta druhá a definitivně mi usnul spánkem spravedlivých…
Další dlouhá chvíle ukrojila svůj díl z hluboké noci a všichni moji chlapi po ukojení svých vášní těžce oddychují vedle mě.
Jen já mám oči dokořán a spát se mi nechce, ani když už mi došli chlapi…
„Michalko?“
„Ano Boženko?“ odpovídám si vzrušeně a okamžitě.
„Pojď se semnou pomazlit…“
…dva blíženci se spolu vyspí málokdy…