V neděli budu zpátky, budeš-li mě ještě chtít…
Život je pes a ten pracovní pes zrovna dnes musel vystrčit zoubky a pořádně se zakousnout do mého klidného života s Boženkou.
„Lásenko, holčičko, sluníčko…“ začal jsem opatrně „…já dneska večer nebudu doma.“
„Já vím, je pátek, jdeš do Budvarky.“ dostalo se mi klidné odpovědi.
„Když já nebudu doma ani zítra…“ vyrazil jsem ze sebe pln očekávání věcích prudkých příštích…
„Cože!?“ zaduněla Boženčina výhružná otázka domem, až se v základech otřásl.Trpělivě jsem vysvětlil, že díky nemoci odpovědného pracovníka jedu na prezentaci místo něj já a ačkoliv jsem volil cizí slova jako building team a tak dále, odhadla Boženka smysl účasti velice rychle:
„Takže se jedeš ožírat na celý víkend a maskuješ to nějakou prezentací, jo?“
„To víš, že ne, vždyť přeci…“ snažil jsem se rychle argumentovat.
„No dělej, jak myslíš!“ utnula Boženka veškeré mé snahy.
A tak sedím v autě, uháním směrem od Boženky a přemýšlím, jestli se budu mít v neděli ještě kam vrátit, nebo jestli mě jen vjezd od garáže zazdí, klíč ze zámku nevytáhne a napříč vlezem pro psy, které nemáme a využívám ho v nouzi jen já, nenatáhne minimálně 220V a nesedne si naproti, aby viděla, jak ji zasvítím a kápnu božskou s prosíkem, jen ať už to proboha vypne…
Já ji znám moc dobře a jedno je jisté…
Ať už mi na neděli připraví cokoliv, už teď se na Boženku tuze strašně moc těším!