, když cikrus tak u nás . . .
Jedním z dárků pod stromečkem pro mého tatínka byla elektrická vrtačka.
Nechápavě jsme se na sebe s mámou koukaly a z očí tam křičela stejná otázka :
„To Ty!!“
Dle našeho společného zděšeného překvapení jsme brzy pochopily, že si táta naděloval sám.Elektrická vrtačka je pro našeho tátu asi stejný dárek jako pro sebevraha lano.
Z těchto snad pochopitelných důvodů nám tento samodárek dělal největší radost zapomenutý na dně skříně v koutě garáže. Až do včerejška.
Náš domácí kutil si chtěl vyvrtat dírky na poličku.
Jako dlouholetý majitel červeného diplomu bravurně ovládá vrtání se v lidském těle, ovšem pohled na plynulý rozběh 3 000 otáček Narexky v jeho rukách budil spíše hrůzu než respekt.
Musím uznat, že několik děr, slovy dvě, se mu opravdu vyvrtat podařilo, u té třetí se ta splašená nádhera kousla a pěkně s tátou zamotala.
V ruce zakřupalo, v zásuvce zaprskalo a já si strachem krákla do textilu.
Berousek by čuměl jaký salta umí házet hanáci ještě v šedesáti.
Ruka začala nabírat na objemu. Vrtačka letěla …nechci říkat kam a táta do nemocnice.
Odpoledne strávil na pohotovosti, RTG a sádrovně.
A my se s mámou teď chodíme na střídačku dívat na dvě díry ve zdi a tátův vztyčený sádrový palec, který by se do jedné z těch děr vešel i s rezervou .
Kdo jen mohl dát do rukou dítěte tak nebezpečnou zbraň …co tati??