Šalamounovo hovno

…čeho je moc toho je příliš !

Pomoc, nemám rodiče, ale ústavní zřízence.
A já pod dohledem dvou statných ošetřovatelů den po dni pomaličku ale jistě degeneruji.
Už se bojím ráno otevřít oči, aby to nebylo moc nahlas.
Když u snídaně mlasknu jsem nevychovaná, když nemlasknu čelím křivému obvinění , že mi nechutná a jsem opět nevychovaná a nevděčná k tomu.Neuklízím, prach utírám jen tam, kam dosáhnu.
Nevětrám, protože na okenní kliku nedosáhnu.
To nejsou rodiče, to je ústavní komando, jednotka rychlého nasazení, která se objeví vždy přesně tam kde jsem já a bez milosti zasáhne.

Kam se hnu, všechno špatně, do koberce dělám díry, na podlaze nechávám rýhy. Pořád se courám, ničemu nerozumím, ničeho si nevážím, všechno ničím.
Věčná škoda, že nemáme barák prošpikovaný zdymadly, kterými by můj hand vehicle proplouval beze škod.
A zaplať pán bůh, že rodičové nejsou věrnými příznivci televizního seriálu Ulice. Po včerejším díle by mě jistě po zbytek života udržovali v hypnóze.
Starouškové moji moudři, nejmoudřejší.
Jestli na světě někdy opravdu bylo nějaké Šalamounovo hovno tak naši ho dozajista našli a snědli …. rovným dílem.