Možná se tohle ještě nestalo, ale je to jen otázka času, s tím už jsem smířená…
„Co to bylo za hluk u vás v noci?“ vyzvídala maminka, když jsem se líbezně loučila s Bořečkem. Ten akorát dopíjel vodu s aspirinem, co jsem mu ve spěchu pozorně připravila a ještě jsem se ho optala, zda-li už ta bolest hlavy ustala a něžně ho políbila na natékající oko…Maminka to s otevřenou pusou vyslechla a o to důrazněji se ptala:
„A co to bylo v noci za rámus?“„…ááále“ culila jsem se „To ti musím říct.“ Přešly jsme do kuchyně, kde jsem sklízela pro Bořka připravenou snídani i s vlastnoručně psaným vzkazem s přáním dobrého rána a ujištěním, jak moc ho miluji. Mamka valila oči a já počala vyprávět:-
„Bořek přišel včera domů nadranej, jak šlak kolem třetí hodiny ranní a hned mezi dveřmi padl, jak dlouhý, tak široký na komodu, kterou svou mrtvou vahou celou rozlehl, to ho vzbudilo, a mě taky, ale než jsem k němu doběhla, vzal hlavou o poličku a udělal si toho monokla…“ mamce padla čelist údivem „…já ho už pak jen do koupelny odtáhla a pustila mu na hlavu celá dožratá studenou sprchu.“
„A proč toho draka tak opečováváš?“ ptala se mamka brunátně.
„No když to máš tak… Já ho pak odvlekla i do postele, kde se mi svalil a usnul i s kalhotami, tak jsem mu je chtěla sundat a v tu ránu se posadil až jsem se lekla, zamžoural a zakřičel: Ruce pryč dámo! Já jsem šťastně ženatej!!!“
No nesežrala bys ho, líbezníčka jednoho…“ opět jsem se zasnila.
Mamka zakroutila nechápavě hlavou.
„Hlavně, že jsi šťastně vdaná …“
„A já jsem…“