Reklamaci, tedy poukázání na skrytou vadu zakoupeného výrobku nemám rád a měl jsem za to, že tomuto druhu konfliktu se raději vyhne každý . . .
Můj uplynulý víkend se nesl ve slavnostním duchu kamarádovy svatby, z které jsem si krom mnoha příjemného odnesl i jeden, pro mě neuvěřitelný příběh.
„My už reklamovali snad všechno…“ začali z dlouhé chvíle při svatebním focení své vyprávění maminka a tatínek nevěsty a já jim věřil, protože hodinový prostoj svým vyprávěním hravě zaplnili a od zatržených svetrů, naprasklých hrnků, lehce jiného odstínu ponožek, přes nefunkční mikrovlnou troubu, vestavěnou kuchyň, nezodpovědné řemeslníky, až po takovou raritu, za jakou považuji na drobné kuličky rozpadlé závaží z pračky, reklamovali snad opravdu vše, ale i přes ten všechen výčet reklamací na závěr dodali poznámku, která nenechala mou zvědavost na pokoji:
„…ale k bagetám jsme ještě neklesli!“
„Prosím?“ následovala logicky mou zvědavostí motivovaná otázka.
„Bagetu jsme ještě nereklamovali, kdežto dcerka naše už ano!“
Brada mi padla údivem.
„Vypadá to, že je po nás, ale přeci jen je ještě o něco lepší . . .“
A to tedy opravdu je, protože věřte, nevěřte, zvládla úspěšně vyreklamovat bohatě obloženou bagetu proto, že když se do ní kousne, vypadne z ní na druhém konci maso včetně oblohy, co na tom, že svou novou bagetu dostala již bez úsměvu a pečlivě slisovanou v toustovači, ale zvládla to!
No, jen povídejte, kolik z Vás se tím může pyšnit?
… ale přeci jen, slovy mého dobrého kamaráda:
Kdybych měl někdy v budoucnu obchod s čímkoliv a ona by mi tam přišla, tak se raději dobrovolně a okamžitě zastřelím!