Potopeno ! Tedy skoro . . .
„Jendiku, ten trávník je na troud suchej!“ říkávala mamka častokrát taťkovi dva roky zpátky a protože otecko má mamku rád, nechal ji na zahradě vybudovat automatické zavlažování.
Neobešlo se to bez slziček, sem tam nějaká květinka budování zavlažování nepřežila, ale nakonec maminka zářila blahem.Celé loňské léto, které bylo o moc teplejší než letošní zima, jsme si libovali a ostatní obdivovali, jak máme zelenou a kvetoucí zahrádku, i když kolem všechno umírá krutou, suchou smrtí.
Maminka tak pyšně chodila kolem tatínka, plácala ho po ramenou a když si myslela, že ji nikdo nevidí, tak i jinde a chválila a děkovala a oba byli alespoň, co se týká zahrádky nesmírně spokojení.
Jen, co letos jaro vystrčilo růžky, dožadovala se mamka puštění vody na zahradu.
„Musím přesazovat!“ hřmělo rezolutně.
Bez námitek bylo vyhověno! Zahrádka nesnese kompromisů a noční mrazy nebudou brány v zřetel.
A najednou, zrovna když ji potřebuji já, voda venku neteče.
Pídím se, pátrám a zjišťuji, že je … zastavená?
Na přímý dotaz maminka spustila vyprávění:
„Ále, prosím Tě, ryju si takhle jeden den a druhý den se k tomu vrátím a tam loužička, tak jsem hned vynadala Ťapině, že nám čůrá na zahradě a třetí den se vrátím a louže je větší, tak to už se mi nezdá a jdu za táťou. Všechno mu povídám a ten hned bezdůvodně brunátní…
Koho by napadlo, že mám uprostřed záhonku vedenou vodu ! …se nemusí hned tak čílit!“
…ještě, že se mají tak moc rádi 🙂