Jedině Bořek radí Boženka!
Boženko vstávej, no tááák, probuď sééé, Boženkóóó…
Tak Ti tu tak sedím,
na Tebe hledím
a nevím si rady…
Co já bez Tebe tady
počít si mám,
co já jen bez Tebe tady,
copak asi podělám…
Boženko, nepodělám nic. Bez Tebe mi chybí motivace, nadšení, škádlení – všechno je jen šedá rutina…
Musím být tedy krutý, bohužel… Volím pěkně nahlas, falešně přednesenou říkanku 🙂
VSTÁVEJ SLUNÍČKO HOLALALÁÁ
BUDE Z TEBE ŽÍNKA MÁÁ
NEŽ OTEVŘEŠ OČÍČKÁÁ
LÍBNU SI TĚ NA VÍČKÁÁ.
TAKY NA TVÉ RUDÉ TVÁŘE
A ZAPIŠ SI DO DIÁŘE,
ŽE UŽ MÁŽ BÝT DÁVNO VZHŮRU,
RÁNO CHCI MÍT TU TVOU VZPRUHU!
NECHCI KOUKAT JAK TU CHRNÍŠ,
DO POLŠTÁŘE KLIDNĚ FUNÍŠ,
(pro Boženku: zvolníme a pomalu odříkáváme = neklamné znamení o blížícím se konci říkanky)
ZVYKL JSEM SI TOTIŽ RÁNO KAŽDÉ,
VYCHUTNAT MÉ BUZENÍ TAK KRÁSNÉ.
Dobré ráno holčenko, krásný den Ti přeji, lóbanec sem a lóbanec tady, tady máš toast ať neumřeš hlady 🙂
Po ránu nezvykle osamocený Bořek, z Plzně od lože spící Boženky