Prahu znám jak své boty… Jen dostat se od levé k pravé mi dělá trochu problémy.
Jak stárnu tak se mi čím dál tím více dostává té cti poznávat naše hlavní město čím dál tím lépe. Prahu jsem poznával na etapy a soustředil se vždy jen na jednotlivé lokality.
Nejdříve to byly návštěvy spolužáků a tak blízké okolí Masarykovy koleje, Kajetánky a Orlíku znám celkem dobře. Záhy pak následovaly mé studenstké pokusy, výlety za nákupy, rozvoz známých za rekreací, cesty za lékaři, za zábavou, průjezdy Prahou od severu k jihu, od západu k východu a zpět a tak dále.
Jenže…
To všechno je tuze moc příjemné až na to, že dostat se například z Motole na Černý most je pro mě nemyslitelná představa. Bez mapy tu cestu prostě nenajdu a když, tak rozhodně není nejkratší a bez bloudění se to neobejde.
Ale znáte to, chlapská ješitnost.
Jeli jsme s kolegou pro auto za Prahu a já při cestě zpět plánoval odpojit se a odskočit si na Suchdol. Mapu jsem nechal doma, přeci se před ním neshodím.
U hlavního nádraží jsem mu důležitě zamával a on odbočil na Teplice a já pokračoval po kostkách dál. V euforii jsem ale zůstal v pravém pruhu a do lévého se díky zácpě už nevecpal a bylo hned zle!
Pražané už ví, co bylo dál a tak ještě pro ty ostatní.
Po chvilce cesty vpřed jsem křižoval magistrálu znovu a jako na potvoru první na řadě na světlech stál můj kolega.
Nezbylo mi nic jiného než mobilizovat veškerou mou hrdost a s výrazem:
„ANO! Přesně tudy jsem chtěl jet na Suchdol.“
Jsem mu zamával podruhé.
Jo, jo, do Prahy jedině s mapou.