Stačí tři slůvka a je úplně v pééérdeli !
Moje maminka je porodní asistentka, do důchodu už to má „za pár.“
My, místní domorodci jsem si už přivykli ustavičnému vyzvánění telefonu, kdy jí mladší kolegyně prosí o záskok nebo výměnu směny.
Kdy je urgentně povolávaná do služby v kteroukoliv denní či noční hodinu.
Jediný komu to neutichající vyzvánění přináší existenční a stresové potíže je náš Bořek.Pokaždé, když zvednutí telefonu připadne na něj a ozve se:
„Porodnice, dobrý den!“
Bořkovi se podlomí kolena, na čele mu vyrazí smrtelná kapička potu a s koktavým
„ mo… mo… moment prosím“…. začne zmateně pobíhat do celém domě.
Jeho orientační a rozpoznávací smysly jsou rázem na nule.
Chaoticky pobíhá z místnosti do místnosti od jednoho k druhému jako by právě začal sám rodit.
Každý telefonát s porodnicí ho nádherně vyvede z míry.
Už si začínám pomaličku myslet, že Bořek sám očekává nějaké „neplánované“ pravidelné měsíční výdaje.
Bořku Ty kaňoure jen hezky trénuj ….nebude to dlouho trvat a budou volat opravdu Tobě.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.