Poprvé je to vždy plné nervozity a omylů….
Zkouškové období, šibeniční termíny a hodiny prosezené u piva najednou bolestivě schází.
Konec týdne se nemilosrdně blíží a s ním i páteční zkouška.
Zkrátka a dobře, co se můžeš naučit ve čtvrtek, klidně celý týden odkládej.
A podle toho to tak taky v pátek vypadalo.“Nééé Boženko, dneska nic nebude, fakt se to musím naučit.
Lehni si a spi a já nám za to ráno přecením, když už budu vzhůru!“
Jak řekl tak se stalo, já upadla do říše snů, Bořek do stohu skript. Moje spokojené oddechování snad jen občas narušoval tok informací připomínající rozbouřenou řeku, který Bořek přijímal.
A tak to bylo celou noc až do čtvrté hodiny ranní, kdy přecenil, uvařil si smrťáka, trochu se probral ve sprše, koukl na snídani, které se ani nedotkl a pln nejistoty vyrazil odevzdat se do klubka podobně postižených spolužáků.
Celé dopoledne jsem netrpělivě očekávala výsledek jeho píle. A dočkala jsem se…
Vlastními slovy bych jen těžko vyjádřila a správně formulovala text dlouho očekávané Bořkovi esemesky, budu tedy citovat:
„Malušká já jsem blb, ta zkouška je až zítra! Jedu domů!“
Dojel domů, padl do postele a spal jak špalek až do večera, aby mohl po další probdělé noci ráno přecenit.
Někdy ho podezírám z toho, že do školy začal chodit jenom kuli tomu, abych se mohla v noci někdy v klidu vyspat taky já.
Z Plzně zanedbaná, ale vyspaná Boženka