aneb Furt ve střehu!
O tom, že Boženka neumí vtipy vyprávět, ale ani poslouchat, jsem si vám už postěžoval, ale co jsem opomněl zdůraznit je fakt, že ona ani jedno nepotřebuje.Uvádí je s oblibou do praxe s elegancí sobě vlastní, což by bylo krásné, kdybych nebyl na druhé straně já…
Po těžkém dni, kdy jsem v práci zakopl o všechno v dohledu a řešil problémy, které se nashromáždí přesně jenom v den, jakým tento byl, tedy v den blbec, jsem došel domů a padl do sedačky hned vedle Boženky a vytáhl z tašky výpis a mapu z katastru nemovitostí s tím, že si dopočítám, co potřebuji – rozlohu parcely.
Pokusil jsem se nejdříve zaúkolovat Boženku, která ovšem statečně odolala a tak jsem počal své poslední martýrium tohoto dne zcela osamocen.
Měřil jsem pravítkem.
Odhadoval úhly.
Pral se z měřítkem.
A nadával, jak nepřipuštěný pes, protože mi to nešlo, nešlo a nešlo!
V tu chvíli se Boženka smilovala, koukla na mě a suše pronesla:
“Já sice nevím, co počítáš ty, ale mně zatím z toho, co tu mekotáš vyšlo, kolik ti je let.“
„Cože?“ koukal jsem na ni s hubou otevřenou nechápaje, co mi to vlastně sděluje, ale Boženka byla opět pohotová, ostatně jako vždy.
„Je ti 30, protože sousedi z chaty mají patnáctiletého sígra, který se chová, jako poloviční debil. Na rozdíl od Tebe!“
Na reakci jsem se nezmohl a tak mi Boženka uštědřila ránu z milosti:
„Vezmi si místo mapy tady ten výpis a ten druhý sloupeček s těmi čísly jsou rozlohy parcel!“