Osmnáct litrů borůvek čerstvě nasbíraných, následně koupených, darovaných, pečlivě do šestatřiceti pytlíků rozdělaných a nadobro zamražených…
Po cestě domu jsem zahlédl na první pohled usměvavou paní v letech, jak prodává borůvky. Okamžitě jsem zastavil, mám borůvky rád a byl jsem pevně rozhodnut skoupit všechno, když už, tak už!„Panáčku, ale já toho mám osmnáct litrů!“ varovala mě ta na druhý pohled pohádková babička.
„Nevadí, beru všechno!“ odvětil jsem trochu nejistě, protože jsem si nedokázal představit Boženčinu reakci na to množství.
Ona totiž Boženka borůvky dvakrát nemusí, respektive ona je nesnáší tak moc, že bych to přirovnal k mé lásce ke špenátu.
S jedním jediným rozdílem tedy.
udeš dělat?“ obořila se na mou borůvkovou pusu Boženka.
„Neboj, já to dám zamrazit a až budeš mít náladu, mohla bys mi třeba udělat borůvkový koláč, co?“ otázal jsem se opatrně.
Boženka jen mávla rukou a odešla…
Pustil jsem se tedy do díla a postupně zamazal sebe, linku, dřez, mrazák, podlahu a všechen ten poklad nasoukal do 36 pytlíků, ty pak umístil do jediného volného spodního šuplíku do mrazáku vedle ryb, chtěl jsem jinam, ale to bych musel vyhodit špenát a to bych snad i po hubě dostal.
Boženka se vrátila, shlédla situaci a lakonicky prohlásila:
„Tohle si teda uklidíš a počítej s tím, že se nadřeš a taky počítej s tím, že než tu zásobu za 18 let zpracuji, bude poslední pytlík plnoletý a ty senilní dědek, který už nebude moc kousat a bude vděčný za trochu špenátu!“
A Boženka nikdy nemluví do větru…