Co se škádlívá, rádo se mívá…
Maminka s tatínkem nedávno oslavili 40.výročí svého manželského soužití a partnerského by to bylo ještě o pár let více.
Myslím si, že jejich vztah není třeba dále popisovat, tohle totiž mluví za vše.
Co si ovšem popis zaslouží, jsou jejich stále se opakující epizody při denních rutinních záležitostech, rituálech, či konfliktech…Maminka miluje pikantní jídla, tatínek, žlučníkář, se jim instinktivně vyhýba a vlastně je nemá vůbec rád.
A tak tu máme náhodný den, náhodný čas a libovolné teplé společné jídlo.
Otecko se rosí, mamka po něm pokukuje. Po minutě až dvou dochází k nevyhnutelnému:
„Miluško, cos tam dala, mně hoří celá pusa…“ posteskne si oběť zoufale.
V tu chvíli mamka promptně vybere dle nálady a rodinné pohody jednu z univerzálních odpovědí:
1) „Mně ujela ruka, promiň.“
2) „Koupila jsem nové koření a ještě ho nemám v ruce, promiň mi.“
3) „Jé, no já to snad musela okořenit dvakrát, když já toho mám tolik, však víš.“
4) „Je to zdravý a pro tebe pak dvojnásob!“
5) „Já už nevím, vždyť já už to skoro nekořením! …přestanu vařit a bude klid!“
Ať už je odpověď jakákoliv, otecko vždy jen bezeslovně vydechne nozdrami oheň, z uší se mu kouří a vše spořádaně dojí tak, jako kdykoliv předtím. Po jídle maminku políbí, poděkuje jí a jde si utřít slzy…
A přestože oba vědí své, hrají spolu tuto hru minimálně posledních dvacet let, co je znám a co si pamatuji.
Dnes máme společnou večeři, už se těším…