. . . kdy to už konečně skončí !
Probuzení na chatě plné kamarádů bývá u mě obecně trochu vláčnější a nejinak tomu bylo na letošní Nový rok.
Někoho bolela hlava.
Někoho bolelo bříško.
Někoho bolelo všechno.
A Ti nejšťastnější trpěli jen nedostatkem spánku.
Poklidit chatu na které jsme se probudili nám v takovém stavu trvalo o poznání déle. Všichni se pohybují jako náměsíční a dokonce i Josef, který čas od času trpí náměsíčností zcela nefalšovanou v tento den nic nehraje a trpí spolu s námi.
Někteří z Vás tyto stavy dobře znají a ty ostatní nikdy nepochopí, že si je lidé způsobují sami a dobrovolně.
Chatu jsme ale nakonec i v tomto zbědovaném stavu poklidili, vysmýčili, načančali a vše potřebné i odpadové do kufrů od aut nanosili a tradá domů.
Pršelo, foukal vítr a bylo vůbec tak nějak spíše podzimně sychravo, byl jsem rád, že se vezu v autě, jenže vteřinu potom, co mi proběhla hlavou tahle úlevná myšlenka jsem ucítil kdesi zprava nevýrazný tah.
Jasný průkazní jev – píchl jsem.
Věřte mi, že na silnici s nezpevněným okrajem, v dešti, větru, zimě, s kufrem plným užitečných věcí i odpadků a nakonec i se zarezlým heverem se pravé zadní kolo mění sakra blbě.
Celá hodina nadávek na to padla, ale nakonec bylo hotovo a já šťastně a znaveně dojel domů.
Druhý den do práce jsem se oblékl slavnostně a z baráku vykročil na radu Boženky pravou nohou, abych došel k autu u kterého byla prázdná pravá přední pneumatika . . .
:-/ Jak na Nový rok, tak po celý rok \-: