Jen co je pravda !
Probouzím se do nového dne, pod víčky ještě dosnívám svůj sen.
Indiánské típí nade mnou, prérií se táhne ještě chladný ranní vánek.
Z dálky slyším dusot splašeného stáda bizonů, jeho hukot sílí, blíží se ke mně.
Otvírám oči. Jaká úleva… jsem doma v bezpečení, to jen Bořek zaspal do práce.Bouchání, nadávání, zmatek, přeházená skříň, žalostné mňoukaní kocoura, klasické ráno.
Rozlepuji oči a mžouřám, snažím se zaostřit pohled a soustředit svou mysl na kravatu, kterou mi Bořek blembá před očima.
„ Jooo, ta se hodí, ale neuvazuj si zase ten příšerný lodní uzel…“
Naprosto zbytečná leč pravidelná denní litánie, stejně si jí jako obvykle ještě než půjdu vymáchá v kávě, neboli neočekávaně zamaže.
Každé naše všední, společné ráno je stejné. Bořkův odchod do práce, připomíná domov důchodců vypravující se na předváděcí zájezd s obědem v ceně.
Už se těším na víkend, v pátek jde totiž Bořek do „knihovny“ (jak tomu teď po proprání tiskem říká) nabývat nové vědomosti.
Pevně věřím, že se vrátí s hlavou jako horkovzdušný balon a bude ty nabyté vědomosti vstřebávat v hlubokém bezvědomém spánku do pozdního sobotního dopoledne a já se taky konečně vyspím.
Děkuji Všem za pozornost, mlčenlivost a trpělivost se kterou Ty Bořkovy bláboly přecházíte …. Boženka