Bav se s Bořkem sukovicí
Na letošní Vánoce jsem se připravovala vážně pečlivě.
Daleko pečlivěji než na ty loňské, kdy mě Bořek stihl vytočit… asi stokrát!
Napekla jsem jen pár kousků cukroví, protože na druhý svátek vánoční už není co servírovat, ať už jich napeču málo, nebo hodně.
Bořek ho jako vždy vyšňupal a řekl, že bylo moc dobré.
Stejně jako to cukroví vyšňupal i všechny dárky a připravil se tak o překvapení a zase vytrvale tvrdil, že ani to mu to nevadí…
Kaprovi jsem dobrovolně darovala volnost, hned, co na mě začala moje drahá polovička dorážet, jestli bych mu neusmažila vzoreček asi tak čtyři dny před štědrým dnem, je už prý nějaký přeslazený, nebo co.
Když jsem koukla na nenažraného Bořka a potom na toho šupinatého, nic netušícího chudáka, jak si ještě v klidu brouzdal vodu v naší vaně, nedalo se jinak, než ho před tím mým zhýralcem zachránit.
Stromeček jsem kupovala tak dlouho, až jsme nakonec zdobili umělý…
Zdobili, to je taky nadčasové označení.
Zdobila jsem ho na štědrý den někdy mezi salátem, chlebíčky a obalováním řízků jen já.
Ovšem výběr a přípravu místa, kam s ním, jsem hrubě podcenila a pomalu se dostávám k tomu, proč tohle celé vyprávím…
Pro začátek ho Bořek dvakrát převrátil, když se dobýval do skříně.
Domáhal se čehosi, co ani sám nedokázal popsat.
Dnes ho převrátil potřetí a počtvrté…
„Už by se to taky mohlo odstrojit, nemyslíš?“ řekl obecně, ale úkoloval tím mě.
„Kdo to má pořád obcházet!“ dodal posměšně.
Nedbaje jeho slov, pokusila jsem se chudáčka zbořeného postavit.
Rozpadl se mi v rukách na tři kusy.
„Kdyby jsme koupili živej, už by tady dávno nebyl, nesnesla by jsi opadávající jehličí!“ častoval mou snahu o nápravu stromku milými slovy.
„…ale že je umělej, bude to tady strašit bůh ví, jak dlouho!“ nepřestal Bořek hudlat a mě už pomaličku doutnal hořák.
„No, ještě řekni, že nemám pravdu?“ kul železo, přesněji tedy mě, dokud jsem doutnala.
A povedlo se mu to!
Chytla jsem na drc.
Otevřela jsem okno.
A nakonec zmuchlala tři ubohé kousky umělé parády do rukou a vyhodila.
Ve vteřině bylo odstrojeno.
V zásuvce zaprskalo a někde v dálce cvakl jistič.
Náramně se mi ulevilo.
Přípravě na velikonoce budu věnovat daleko více času.
Více času i inteligence.
Budu barvit vejce.
Minimálně dvě.
A začnu hned teď.
Jen co najdu něco, čím bych ho přetáhla…