Já a ostatní troubové v kuchyni.
Celodenní výlety do nemocnice jsou u nás naplánované někdy i na měsíce dopředu, a protože celodenní jsou jen pro Boženku, musím si vždy najít nějakou zábavu na hodinové chvilky, kdy se mi nevyplatí kamkoliv jezdit a tak mívám čas jenom pro sebe, kdy třeba, coby hladový, procházím obchody s bílou elektronikou…
V takovém obchodě nebývám často, a ačkoliv se v kuchyni umím postavit, minimálně tak, abych nepřekážel, musím pečlivě číst popisky u některých kuchyňských spotřebičů, neboť na první pohled ani neodhadnu, k čemu slouží.
Přechází mě zrak z elegantních tvarů.
Rozum zůstává stát nad inteligencí robotů.
Pusa se otevírá údivem nad škálou možností.
Ale ten pravý šok jsem nedávno zažil až u inteligentních trub.
Z popisku jsem se dověděl, že prý s ní peče kdokoliv. Trouba prý má citlivé senzory, které poznají daleko přesněji, kdy se co má udělat a toto zjištění s okamžitou instrukcí předá.
Nedal jsem jinak a nechal si pustit instruktážní video, aby mě ohromilo.
A jak jsem chtěl, tak se i stalo…
Viděl jsem troubu direktivně hlásící, že kuře je nutné podlít, teplotu zvýšit, prohřáté steaky vyndat a bez obav osmahnout a mnoho dalšího, s ní bych si troufl skutečně klidně i na pěti patrový svatební dort…
Už už jsem objednával tento zázrak techniky, když v tom jsem si uvědomil, že ji vlastně vůbec nepotřebuji…
Já trouba zapomněl, že funkci direktivní inteligentní trouby a nejen ji, u nás doma přeci už dávno zastává Boženka.
