Splněný sen dospělého muže… dospělého?
Prozpěvovat si ve čtvrtek večer u žehlení by mělo být důkazem odvahy, ale mně jen samovolně utekly myšlenky k tomu, co mě čeká.
„To si snad ze mě děláš legraci?“ křikla na mě Boženka. „Ty zítra jedeš do prdele a ještě si budeš zpívat?“
Celý příspěvek
Není to tak náročné a nepohodlné, jak to vypadá. Každý má nějakou slabinu. Každý má jeden týden v roce z něčeho strach…
Výjimkou není ani Bořek, a proto ten, kdo si chce přečíst srdcervoucí příběh plný slz a strachu, ať si nachystá kapesníky, pohodlně se posadí a nechá své oči klouzat po tomto hrůzyplném vyprávění.
Celý příspěvek
aneb Kdo s čím zachází, tím také schází…
V pátek jsem dorazila domů zlitá, jako myš a co nevidím.
Na stole kytka a Bořek s plácačkou v ruce sedí za stolem, nehybně, jen očima sleduje dráhu letu mouchy poletujíc splašeně po kuchyni. Připomínal mi ještěrku na lovu.
Celý příspěvek
aneb Zabití šíleného ochlasty krok po kroku.
Už jednou jsem se důkladně poučil o tom, že poslouchat za dveřmi za nimiž hovoří Boženka je nejen neslušné a pro mé sebevědomí neblahé, ale i životu nebezpečné, jak sami uvidíte, ale přesto se mi to nechtíc povedlo.
Celý příspěvek
Včera odpoledne měl manžel mé nejlepší kamarádky Mileny absolvovat tandemový seskok, a protože to měla být událost slavnostně pohřební, byla pozvaná na čumendu celá Standova rodina, všichni známí a kamarádi k tomu.
Celý příspěvek
Některé zvyklosti se zkrátka měnit nesmí.
Boženka vždycky říkala, že v rodině může pít jen jeden, a já v rámci pudu sebezáchovy vehementně souhlasil, ale teď je zřejmě na čase si ujasnit druhou rodinnou poučku:
V rodině může být jen jeden Bořek!
Celý příspěvek
…nebo spíše taťka moudrosti?
Nevím, který chytrák pronesl takové moudro a už vůbec si netroufám tvrdit ,jestli byl sám dostatečně dost chytrý natolik, aby se zamyslel nad tím, cože to vlastně vymyslel, protože…
Celý příspěvek
aneb Splnění mého tajného přání…
Kuchař amatér, který se neobejde bez všemožných podrobných kuchařek, ale s o to větší chutí se pouští do sebesložitějších jídel s jistou vyhlídkou na nejistý výsledek, nemohl slyšet na prostou otázku: „Nechtěla bys, abych Ti dnes uvařil rizoto, lásenko moje?“ libozvučnější odpověď, než s mlsně se olizující Boženkou pronesenou větu: „To bych fakt chtěla!“
Mé srdce doslova zaplesalo, neboť to opravdu umím a mám načteno z vzdělaných kulinářských knih a co víc! Učila mě jej samotná Boženka.
Vykořisťovaná důchodkyně.
Jedu do města, nemáš náhodou drobnou stovku na busa? … vybalil na mě Bořek bez okolků.
Samozřejmě že mám, drobných já mám spousty.
Velké peníze se mě moc nedrží, obzvláště od tý doby, co jsem si nechala vyplácet důchod v dvacetikorunách.
Celý příspěvek
aneb Jak se pozná, že něčeho bylo moc?
Čas od času se z Bořka, z tvora pečlivě vybírající slova při hovorech s Boženkou a to všechno ve snaze o záchranu vlastního klidného života, stane absolutní sebevrah a vytasí se s něčím, co ho samotného překvapí, zaskočí, možná i pobaví, ale co mu vždycky připraví dny plné nedorozumění, vyčítání, vaření na dvě směny, praní a žehlení… no zkrátka dny neklidné.
A jak k tomu dochází? Inu, nevinně a jednoduše. Třeba i následovně.
Celý příspěvek
