Tichá Domácnost

Tak spi na gauči

Je jen málo věcí, které mě dokáží spolehlivě rozpálit do běla, kdykoliv si umanou…
A jednou z nich je zcela spolehlivě Boženka, pak dlouho, opravdu dlouho nic a pak veškerá nefunkční výpočetní technika. Celý příspěvek →

Patrně vypustí duši…

Spolu s prvním podzimním dnem zaklepal na můj krk moribundus a abych mu nepodlehl, je nutné, co nejdříve utéci z práce, zachumlat se do peřin, nachystat si několik babských receptů, i když, vzhledem k množství slivovice se tady jedná spíše o recepty dědkovské a k tomu všemu nasadit i svou tajnou zbraň. Celý příspěvek →

…a některé ne, aneb o tom, kdy dáma zuří vzteky.

Většina žen jsou parádnice.
A Boženka patří k těm největším.
Není to výčitka, naopak, je to poklona, neboť, ať je jí sebehůře, pokud mi to neřekne, nepoznám to. Zkrátka je to dáma s velkým Dé, ale to už jste jistě z mnohých povídání o jejích kabelkách, či botách poznali sami.
Většina žen je zimomřivých.
A Boženka patří k těm nejvíce. Celý příspěvek →

Spěchem letem Bořkovým světem…

Prapůvodně jsem Vám dnes chtěl vypovědět o tom, jak jsem se z letadla dobrovolně vyhodit nechal, což je pro mě záležitost úsměvná, popravdě, až hystericky úsměvná, ale vývoj událostí mé úmysly pozměnil a ačkoliv se od tématu nevzdálím, místo smíchu dnes budu vážně uvažovat… Celý příspěvek →

…a nikdy stačit nebudu.

Největším nákupčím rodiny jsem já.
Ne, nebaví mě to a ani pro to nemám nejlepší předpoklady, tedy kromě těch fyzických a taky díky o trochu většímu štěstí než Boženka a tak mi tato funkce chtě nechtě připadla. Celý příspěvek →

aneb I já jsem potomkem z lidského rodu sběračů.

Ve středu se narychlo spíchl plán a ve čtvrtek už se utíkalo z práce za houbami.
Při představě tichého lesa a spousty krásných hub nebylo síly zaměstnavatele, která by nás dokázala udržet v pracovním procesu a my se už za chvíli řítili směrem k nedalekým lesům za městem.
Přivítal nás bzučící les houbařů, ale hned po prvním zklamání jsme objevili i skryté výhody z přemíry pobíhajících lidí.
„Hele, houba…“ halekal jsem po vystoupení z auta „…a už je i očištěná!“ pyšně ukazuji patrně vypadnutý úlovek z číhosi košíku. Celý příspěvek →

aneb Není každý den povedený, i když se třeba jedna za bříško popadá…

Při vidině neděle strávené na zahradě jsem nepodcenil vůbec nic hned od rána a oblékl se, jak se patří – silné volné bavlněné triko, zelené montérky s lacly, svetr a přes to všechno bundu od montérek. K tomu snídaně, jak pro námořníka s pořádným hrnkem horkého čaje a kafe na zahradu.
Po půl hodině práce už jsem začal odhazovat svršky, jednak bylo dvacet stupňů ve stínu a na slunku o sto víc a za druhé jsem taky nemálo hicoval díky tomu všemu čaji, co jsem vypil. Celý příspěvek →